U pěstitelů bavlny

Není rozhodně snadné neustále odbíhat od výroby polokošil ze 100% francouzské bavlny. „Snažím se tyto dvě činnosti nemíchat. Musíte se naučit jasně oddělovat jedno od druhého!" říká k tomu Johan De Wit.Jsou však tyto dvě oblasti opravdu tak vzdálené? „Díky své práci ve firmě HORSCH se setkávám se zemědělci z nejrůznějších oblastí. Učím se porozumět jejich problémům a zajímám se o řešení, která na svých farmách uplatňují – jak z hlediska strojů, tak z hlediska strategie hospodaření. Co se týče mé práce ve firmě Jean Fil, zůstávám i zde ve spojení s praktickým zemědělstvím. Zkouším střídání plodin, technologické postupy a snažím se francouzské společnosti zprostředkovat pozitivní obraz zemědělství. Tímto způsobem mohu využít oba obory činnosti k řešení problému: změn v moderním zemědělství. Omezení používání pesticidů, rizika v ceně obilovin na trhu, odbytové trhy, stav půdy, náklady na zemědělské vstupy a energii, veřejné mínění – to jsou věci, které musíte řešit. Funguje mi to docela dobře, protože jsem otevřený a zvídavý."

Syn farmáře

Johan De Wit se narodil s vášní pro zemědělství. Jeho otec a strýc, zemědělci a chovatelé dobytka z Holandska, přišli na jihozápad Francie v roce 1979. Tam převzali statek se 100 ha obilovin a 100 ha vinic. Vinařství pro ně bylo úplně novým oborem a museli se nejprve naučit základy. Ve druhé generaci se pak statek rozdělil. Od té doby se Johanův švagr a jeho bratr starají o 60 ha obilovin a 60 ha vinné révy, zatímco Johanův otec obhospodařuje zbytek.
Farma tedy není příliš velká. Musí proto najít řešení, jak maximalizovat ziskovost. Stejně jako mnoho dalších zemědělců v jihozápadní Francii se proto rozhodl pro plodiny s přidanou hodnotou: množení osiva kukuřice, řepy a řepky a také produkci popcornu a zelených fazolek.
Celkově vzato není snadné opustit rodnou zemi a pracovat jinde. Ještě těžší je to jako zemědělec a pak také v neznámém oboru jako je vinařství. Johan tedy vyrostl v podnikatelském prostředí. Jaká je ale Johanova vize zemědělství?

Oslovení spotřebitele v každodenním životě

Johan De Wit říká: „Vždycky jsem měl spoustu nápadů. Ale bál jsem se vrhat do dobrodružství bez jakéhokoli zajištění. Kromě toho mi bylo jasné, že nechci pracovat bez švagra a bratra. Jsme blízcí přátelé, už od dětství jsme se vždy vzájemně doplňovali. Médéric a Samuel jsou vynikající zemědělci, moje silné stránky jsou v oblasti komunikace a dalšího zpracování."
A tak se jednoho dne zrodil nápad pěstovat bavlnu. „Vycházeli jsme z jednoduchého předpokladu: Co dělají Francouzi každý den? Za prvé jedí, za druhé pijí a za třetí se oblékají. Jako zemědělci již dodáváme potraviny a jako vinaři také nápoje. Co kdybychom je také oblékli? Tak vznikl nápad pokrýt celý řetězec od výroby bavlny až po hotový oděv." 

Začátek nebyl jednoduchý. Především proto, že jsme byli jediní ve Francii, kdo se odvážil přijít s tak zvláštním nápadem. Prvními kroky bylo nalezení správné odrůdy, provedení pokusů o výsadbu, nalezení certifikovaného evropského bavlníkového semene a pak podepsání smlouvy s producentem osiva, která zakazovala množení. Po roce testování (2016 se šesti semeny na zahradě) se tým v roce 2017 vrhl do neznáma s 2 ha. V roce 2018 to byly již 4 ha a v roce 2019 dokonce 14 ha.
„Nebudu zde samozřejmě prozrazovat naše výrobní tajemství," říká farmář. „Protože jsme museli investovat spoustu času a peněz, abychom střídání plodin dotáhli do konce. A to bez ohrožení výnosů bavlny a ostatních plodin. Abychom toho dosáhli, museli jsme se vypořádat s některými počátečními obtížemi. Nyní se soustředíme na to, aby se nám naše investice vrátily a byli jsme ziskoví."
Konečným cílem tohoto dobrodružství je vyrobit produkt, který bude 100% pocházet z Francie. „Je to naše velmi osobní přání, protože Francie má v oboru bavlny velmi dlouhou tradici. Ve Francii máme veškeré technologie a znalosti pro předení, barvení a tkaní. To se nesmí ztratit. Chceme také vytvořit vazbu mezi zemědělstvím a průmyslem. Ten nemůže existovat bez zemědělství! Lidé často zapomínají, že mnoho surovin pochází ze země."Bavlna z Gers je dnes chloubou svých producentů: v rámci Francie urazí asi 2400 km než se z ní stane polokošile. Než si zákazník tričko poprvé oblékne, urazí v průměru přes 65 000 km. Firma Jean Fil, společnost Johana, Médérica a Samuela, v současnosti vyrábí 6000 polokošil a triček ročně s kolekcí deseti modelů.

„Trvalo nám čtyři roky, než jsme dosáhli uspokojivých výnosů. Začali jsme s 80 kg vlákna na hektar. V roce 2020 jsme byli na 250 kg. U bavlny je však výnos jednoznačně závislý na počasí. Sklizeň je každoročně oříšek: čím je tepleji a sušeji, tím lépe se rostlina cítí. Letos jsme například měli potíže se sklizní kvůli dešti a mrazu. Doufáme, že se nám ji ještě podaří zachránit a uskladnit."

Tři zemědělci se také snaží cestou šetrného zemědělství snížit svou uhlíkovou stopu. Vyměňují si názory a čerpají ze zkušeností ostatních. „Nejde jen o komunikaci, ale také o přesvědčení. Změnu klimatu nelze jen tak ignorovat. V současné době pracujeme s jednoduchým střídáním plodin a s půdním pokryvem. Po sklizni pšenice nebo ječmene pěstujeme krmný čirok. Vyséváme do něj fazole, které pak na přelomu září a října obrátíme kultivátorem. Jakmile se změní podmínky a zjistíme, že zemědělci musí ukládat uhlík, musíme být připraveni a co nejdříve zahájit naši strategii. Cílem je zlepšit kvalitu naší půdy. V to věřím!"Pro optimalizaci používání přípravků na ochranu rostlin investovaly farmy do stroje HORSCH Leeb LT. Přesvědčila je možnost postřiku s roztečí trysek 25 cm, stejně jako vedení ramen na svazích v departementu Gers, které mají často sklon 20 %.