Velké umění přímého setí

Přímé setí jako postup šetřící vodu

Kvůli klimatickým změnám a extrémním vlnám horka (35–40 %) v minulých letech, na které někteří zemědělci ještě teď vzpomínají se skřípěním zubů, se téma přímé setby a práce šetřící vodu stává stále aktuálnějším. Týká se to zejména částí Maďarska, Rumunska a Bulharska. Proč by (částečná) přímá setba mohla být řešením?
„Vezměme si například výše uvedené země. Hlavními plodinami tam jsou kukuřice, ozimá pšenice, ozimá řepka a slunečnice. Po řepce/slunečnici, pokud je v září a říjnu ještě velmi sucho, se po ultra mělkém zpracování strojem Cultro nabízí setba pšenice pomocí stroje Avatar. Také po kukuřici se dá zpravidla pomocí secího stroje s jednotalířovými botkami dobře zasít pšenice. Kromě případů, kdy je na poli moc slámy; tehdy se musí sláma nejdříve zapracovat, např. talířovým podmítačem. O přímém setí kukuřice na jaře, jak se to dělá například v Brazílii, se musí rozhodnout individuálně podle dané situace, protože pokud teplota půdy zůstane moc nízká, představuje to riziko!“

Pokrytá půda

Tmavá, obdělaná pole neodráží sluneční záření tak dobře jako neobdělaná nebo pokrytá pole. Sluneční záření absorbují a rychleji se tak zahřívají. Samozřejmě to závisí i na typu půdy. Například tmavé, hnědé až černé půdy se oteplují mnohem rychleji než světlé nebo načervenalé půdy. „Vycházíme z toho, že pokrytí půdy zbytky rostlin zlepšuje její ochranu, protože snižuje vypařování z půdy, zvyšuje schopnost zadržet vodu a omezuje erozi.“
Výhodné je rovněž pro klíčení a vývoj kořenů, tzn. plodina se může lépe vyvíjet, pokud nejsou půdy přehřáté. „To samozřejmě může právě na jaře představovat úskalí. Protože jsou regiony, kde se půda na minimální teplotu vůbec nedostane. To, co na jedné straně může být dobré, může být na druhé straně nevýhodou, protože je půda málo zahřátá.“ Pokud je v půdě moc horko, nemůže rostlina bezpečně vyklíčit a kořeny se nemohou správně vyvíjet. Jakmile se jednou dosáhne maximální teploty, rostlina přestane růst. Pokud se teplota dokonce zvýší natolik, že bílkovina degeneruje, je vývoj rostliny kompletně u konce. To je v mnoha regionech, které musí bojovat s extrémním horkem, velká výzva.
Výhodou pokrytí půdy je navíc to, že vlhkost, která se přesouvá k povrchu, zadržuje v horní části půdy. Vytváří se tak jakési mikroklima, kde se zbytková vlhkost hromadí ve svrchní půdě a zajišťuje, aby rostliny dobře vzešly. „Projděte se někdy v červnu nebo v červenci bosky pšenicí, kde nejsou na povrchu žádné zbytky. I když je porost hustý, spálíte si na černé jílovité půdě nohy – ačkoliv půdu pokrývají rostoucí rostliny. To svědčí o tom, že to spolu souvisí a porost déle vydrží, pokud na povrchu půdy leží zbytky.

Všiml jsem si i dalšího problému: Pokud je sláma moc dlouhá nebo leží na poli příliš dlouho, cítí se zde velmi dobře myši. Viděl jsem to nedávno v Rumunsku. Řepková pole nevypadala špatně, ale byla na nich jedna myší díra vedle druhé! To samé platí pro slimáky. Pokud po dlouhou dobu zůstane moc dlouhá sláma a přetrvává vysoká vlhkost, slimáci řepku, pšenici atd. sežerou.“

Pěstování meziplodin při přímé setí

Meziplodina před přímým setím je vždy lepší. Podmínkou ale je, aby byly zvoleny vhodné meziplodiny a aby bylo zajištěno dostatečné zásobování vodou.
Meziplodiny mohou také posloužit ke zvýšení obsahu humusu. Další článek osevního postupu navíc může vždy fytosanitárně oddělit předchozí plodinu od následující. „V klasickém zemědělství slouží jako předěl ve zpracování půdy.“
V případě nižších celkových srážek zemědělci samozřejmě zvažují, zda meziplodina neodebírá navíc vodu. „Je jasné, že v některých regionech to není zkrátka možné. Protože pokud v létě neprší, meziplodiny nevyrostou a jejich pěstování pak nedává smysl.“
Jak se dá aktivně ukončit růst meziplodiny? To se dá buď mrazem, nožovými válci nebo použitím glyfosátu. „Je třeba zvážit, jaký postup má v kterém regionu smysl. Protože v Evropě není použití glyfosátu už dlouho přípustnou alternativou. Zde jsou pro ukončení růstu zapotřebí jiná opatření.“
Další otázkou v souvislosti s přímým setím je, zda si přímá setba a zpracování půdy neodporují. Neodporují si v žádném případě, právě naopak. „Kombinace obojího může být podle nás dokonce klíčem pro budoucnost. Jsou pro to různé důvody. Jednak vidíme, že přímé setí a vysoké výnosy jsou realizovatelné jen tehdy, když má půda velmi dobrou strukturu. Dobrá struktura půdy se dá dosáhnout, popř. podpořit, jak už bylo řečeno, pěstováním meziplodin. Jsou však i situace, kdy není čas půdu zlepšovat pomocí meziplodin. Pak má samozřejmě smysl půdu v delších intervalech kypřit, aby kořeny rostly do hloubky a voda se dostala do spodních vrstev.
Pozorujeme, že dokonce v takových zemích jako Brazílie, ve kterých se přímé setí etablovalo už před desetiletími, se jednou za pět let kypří hlouběji, do 30–40 cm, protože půdy (především při vysokém obsahu písku) jsou navzdory meziplodině jednoduše příliš utužené.“
Kam však směřuje přímé setí v Evropě? Má zde budoucnost? „Musíme vycházet z toho, že extrémního počasí bude přibývat a bude více horkých, suchých let. V našich klimatických pásmech se s přímou setbou ve smyslu bez jakéhokoliv zpracování půdy nebudeme s největší pravděpodobností moc potkávat. Myslím si, že se podniky musí naučit připravovat půdu tak, aby v suchých letech mohly případně sít napřímo. To znamená vždy perfektní rozložení slámy a strniště vždy co nejkratší, zamezení, popř. výrazné omezení zhutnění / jízdních stop při sklizni (např. pomocí sklizně CFT).

Tolik k obecnému využívání přímé setí. V dalším vydání terraHORSCH se budeme detailně zabývat tím, jaký postup setí (disky, radličky) se k čemu hodí, jak se má používat a jaké přípravné práce, pokud jsou zapotřebí, jsou vhodné.
Mimo jiné vám dáme tipy k poměru C:N u zbytků, k délce stébel a jak s nimi zacházet.