Volba padla na samochodný postřikovač
Holanďan Geert Burger množí tulipány a lilie. Ty jsou velmi náročné na postřikové látky, protože napadení viry rozhoduje o tom, zda se rostlina ujme či ne. Pro zaručení větší bezpečnosti, účinnosti a komfortu při používání postřikových látek zemědělec na jaře investoval do samojízdného postřikovače Leeb od společnosti HORSCH se zásobníkem o objemu 8 000 litrů, rameny o délce 36 metrů a moderní PWM technikou trysek. S námi mluvil o svých zkušenostech během první sezóny.
Geert Burger je vystudovaný zahradní architekt a ekonom a spolu se svým synovcem vede firmu Burger Lelies en Tulpen BV se sídlem v malé obci Espel, jen 2 kilometry od nizozemského jezera Ijselské moře. Specializují se na množení tulipánů a lilií. Ročně pěstují cibuloviny na 150 hektarech, z čehož je 50 ha tulipánů a 50 ha lilií v okruhu 20 kilometrů od Espelu a zbytek na druhé lokalitě v Severním Holandsku a také v jižní provincii Limburg. „Množíme kolem 40 odrůd tulipánů a 20 odrůd lilií. Celkem jich existuje více než 2 000, resp. 500,“ vysvětluje Geert Burger.
Jako většina jeho profesních kolegů z provincie Flevoland má Geert Burger to privilegium, že může pracovat na velmi úrodných písčitých a jílovitých půdách s dostatkem vody pro postřik – to jsou ty nejlepší podmínky pro pěstování cibulovin. Nejedná se však o jeho vlastní pozemky. „Máme je jen v pachtu. A protože tulipány i lilie potřebují vždy pětiletou pauzu, máme pachtovní smlouvy s mnoha majiteli zemědělské půdy. Je přitom dobré, když můžeme nabídnout moderní techniku šetrnou k půdě a životnímu prostředí,“ vysvětluje Geert Burger svoje rámcové podmínky.
Sklizeň lilií
Na začátku listopadu sklízí jeho zaměstnanci lilie a sází cibule tulipánů. Na farmu neustále přijíždí traktory s velkými přívěsy a před velkou halou vysypávají svůj obsah, tedy zeminu, kořeny a žlutobílé cibule, do 20tunového zásobníku. Odtamtud pak cibuloviny putují do několikastupňového procesu mokrého čištění a třídění, naplní se do dřevěných beden, usuší na vzduchu a později se v jiném, podobně velkém technickém zařízení ručně očistí od zbytků rostlin a automaticky roztřídí podle hmotnosti.
Celosvětový obchod
„Velká část úrody směřuje k našim zákazníkům. Jedná se o holandské exportní podniky, které ve světě obchodují s cibulovinami. Zatímco cibule tulipánů se přibližně ve stejném poměru prodávají v tuzemsku a v evropských zemích, aby se z nich vypěstovaly květiny k řezu, u cibulí lilií je tomu jinak. Z nich zůstává v naší zemi odhadem jen 10 %. Velká část se z Rotterdamu odesílá lodí do takových zemí jako Mexiko, Kolumbie, Japonsko a Čína,“ vysvětluje množitel svou práci.
Metody množení
Menší část úrody opět používá pro množení. To u lilií probíhá metodou tzv. „šupinování“. Jednotlivé šupiny se přitom oddělí, zasadí do rašelinného mechu a nechají se v klimatizované tmavé hale projít simulovaným létem a zimou. Po 13 týdnech při teplotě 23 °C jsou na šupinách vidět malé cibulky, průměrně dvě na šupině. Z velké cibule lilie se získá přibližně 25 šupin, takže Geert Burger má za pouhých šest měsíců z každé cibule přibližně 50 nových cibulek. Dalších 13 týdnů při 5 °C a zemědělec může mladé cibule lilií vysadit.
U tulipánů funguje vegetativní množení pomocí dceřiných cibulek. Jeden tulipán přitom vytvoří jednu nebo dvě. Vyrostou na jaře, resp. v létě na mateřské cibuli, v červenci se vyorají a v říjnu/listopadu znovu zasadí.
Tulipány a lilie se liší také svým vegetačním obdobím, pročež má osmičlenný tým Burger Lelies en Tulpen BV celý rok co dělat. V době sklizně mu navíc pomáhá 30–40 brigádníků.
Vysoce intenzivní ochrana rostlin
Pro oba druhy cibulí je stejně zásadní, aby zatížení viry na poli zůstávalo co nejmenší. Protože virová infekce snižuje kvalitu a už při pouhém 5% napadení se nedá z rostliny odebrat zdravá část a tak se taková rostlina hodí už jen do bioplynových stanic. „Jedná se o částku 35 000 €/ha. K tomu je nutno připočítat přibližně stejnou částku na novou výsadbu. Proto jsou mšice naším největším nepřítelem a při boji s nimi nepodceňujeme žádná rizika,“ říká Geert Burger. Od konce února do sklizně, která začíná od druhého červnového týdne, aplikuje postřikové látky na tulipány jednou týdně, pokud je teplo dokonce jednou za pět dnů. Za rok tak pole přejede asi dvacetkrát. U lilií je to dokonce třicetkrát, takže plocha postřikovaná v rámci likvidace škůdců vychází na 2 500 hektarů ročně. K tomu se přidávají herbicidní a fungicidní opatření v rozsahu cca 250 hektarů ročně.
Používá syntetické chemické insekticidy a především kapalné repelenty. „Testujeme také aloe veru. V porovnání s tradičními hubícími prostředky má o 30 % menší účinnost, což je riziko, které si, jak bylo řečeno, nemůžeme dovolit. Pokud bychom měli v budoucnu takovéto ekologické prostředky používat ve větší míře, resp. začlenit je do naší strategie postřiku, počítám s tím, že budu muset jezdit ještě častěji,“ spekuluje Geert Burger a dodává: „S naším novým postřikovačem máme každopádně potřebný výkon.“
První samojízdný postřikovač
Na začátku roku se poprvé rozhodl pro samojízdný postřikovač – model Leeb 8300 PT společnosti HORSCH s nerezovou nádrží o objemu 8 000 litrů, rameny o délce 36 metrů a roztečí trysek 25 cm, s pneumatikami s regulací tlaku a s novou tryskovou technikou s pulzní šířkovou modulací (PWM). „Předtím jsme používali závěsný postřikovač o objemu 4 000 litrů s rameny o délce 36 metrů a stáli jsme před rozhodnutím, zda investovat znovu do takového nástroje a nového traktoru, nebo raději do samojízdného postřikovače. Zpětně je odpověď jasná. S naším samojízdným postřikovačem jsme absolutně spokojení. Je pro nás ve všech ohledech lepší než souprava s traktorem,“ vysvětluje Geert Burger. Postřikovač s výkonem 310 HP je v provozu od loňského května a doposud je s ním velmi spokojený. Užívá si lepší výhled dopředu, potřebuje výrazně méně času na přestavbu a může celý postřikovač včetně pulzní šířkové modulace Raven pohodlně ovládat z kabiny. Pouze požadovanou vzdálenost od cílové plochy, množství vody a tlak si volí předem. A v případě závady, například při ucpání trysky, dostane automaticky hlášení na terminál. Řidiči i šéf jsou rovněž nadšení z GPS řízení. „Díky přesnému RTK nedochází už u postřikovačů k překrytí. Při každé jízdě po poli tak šetříme 1–3 % postřikových látek. Při použití postřikových látek za více než 200 000 € ročně tak teoreticky ušetříme na jednu malou dovolenou navíc,“ počítá Geert Burger s úsměvem. Co se spotřeby paliva týče, je samojízdný postřikovač s 9 l/hod při postřikování a 25 l/hod při jízdě po silnici (50 km/hod) srovnatelný se soupravou složenou z traktoru a závěsného postřikovače o objemu 4 000 litrů. Díky regulaci tlaku v pneumatikách je však při práci za mokrých podmínek výrazně šetrnější k půdě. „Protože při práci používáme vždy stejné jízdní stopy, je šetrný přístup k půdě velmi důležitým tématem pro nás i pro ty, kdo nám pole propachtovávají. Koneckonců 8300 PT váží prázdný 12,5 tuny,“ argumentuje Geert Burger.
Snížení úletu
V Nizozemí sousedí téměř každá polní plocha s vodou a Geert Burger pracuje s úvratí 7 metrů, která zůstává nezpracovaná. Při otáčení musí řidič postřikovače vždy sklopit ramena, aby nekřížila vodu. „Proto jsme se rozhodli pro 5dílná ramena a ne pro obvyklá 7dílná. Bylo by fajn, kdyby se dala ovládat ještě o něco rychleji,“ vysvětluje farmář.
Pro zamezení úletu do vody je jízdní rychlost při postřikování v Nizozemí zákonem omezena na maximálně 8 km/hod. „S naší dosavadní technikou jsme touto rychlostí nemohli jezdit až na konec pole. To nás jednak stálo výkon a jednak byl úspěch ochranných opatření na okrajích polí vždy horší než na ostatní ploše,“ vzpomíná Burger. „Proto jsme chtěli s novou technikou zmenšit vzdálenost od cílové plochy a vést ramena maximálně 30 centimetrů nad porostem. Tím se brání úletu, vyžaduje to však vyvážené, klidné vedení ramen a rozteč trysek 25 cm. Obojí nový stroj nabízí a my při použití 50% trysky automaticky dosahujeme snížení úletu o 90 %,“ zdůrazňuje.
Pulzní systém trysek
Díky pulznímu systému, který si Geert Bruger zavčas doobjednal, může řidič jet povolenými 8 km/hod až po úvrať a v porovnání s předchozím postřikovačem se dostává až na dvojnásobný plošný výkon. „Protože u PWM je tlak u trysky a tím i velikost kapky nezávisle na jízdní rychlosti stále stejná. To zaručuje rovnoměrně dobrou kvalitu postřiku a nejlepší efektivitu. Jsem přesvědčený, že to bude vidět i na výnosu,“ uvádí Geert Burger. Kromě toho velká nádrž umožňuje zvýšit množství vody z 300 na 350 l/ha.
Technologie Raven ho navíc stála necelých 1 000 € na metr šířky ramen, ale díky ní teď může využít daňovou úlevu z firemního zisku ve výši 27 % kupní ceny postřikovače. „To bylo, vedle mnoha technických výhod, samozřejmě také motivací, proč koupit samojízdný postřikovač 8300 PT HORSCH,“ říká na závěr podnikatel.