Drobněnky pro boj se zavíječem kukuřičným
Zavíječ kukuřičný a jeho larvy představují u kukuřice v Německu velký problém. Má na svědomí vyžrané díry, zlomené rostliny a také poškození palic. Pro boj s ním jsou k dispozici různé metody, jak chemické tak mechanické. Ale existuje i nový biologický postup. Více se dozvíte v rozhovoru s Theo Leebem.
Zavíječ kukuřičný se kvůli klimatickým změnám šíří i v Německu. Jeho housenky a larvy způsobují každoročně značné škody na kukuřici. Má na svědomí nejen polámané stonky, ale i narušené zásobování rostlin vodou a živinami a přispívá k vytvoření míst pro vznik bakteriálních a plísňových onemocnění. To vede k ztrátám výnosů a ke zhoršení kvality.
Pro boj se zavíječem však existuje efektivní biologický prostředek: Trichogramma brassicae – cca 1 mm velké drobněnky. Samičky drobněnek nakladou svá vajíčka do vajíček zavíječe, načež se v nich vyvinou namísto larev zavíječe nové drobněnky.
Zavíječ kukuřičný se většinou šíří nálety motýlů z loňského roku – podle regionu od června do července. Samičky kladou vajíčka přednostně na spodní stranu listů. Asi o jeden až dva týdny později se z nich vylíhnou larvy a začnou se šířit po poli a zavrtávat do rostlin. Během vegetace se pak housenky prokousávají vnitřkem stonku shora dolů. Po sklizni se už většinou nachází dole ve stonku a mohou tak na strništi dobře přezimovat.
Pro Theo Leeba je důležité hledat vedle chemických a mechanických metod na likvidaci škůdců také jiné alternativy. Například v Brazílii už probíhají výzkumy s různými bakteriemi, které mají za cíl omezit používání chemických látek. „Zpravidla se zavíječ kukuřičný ošetřuje chemicky insekticidem. Další velmi dobrá metoda, jak ho zlikvidovat, je efektivní zničení stonků kukuřice – nemá tak možnost přezimovat. Aktuálně se ale zabýváme také metodou s využitím drobněnek, což je biologický postup – a to je v dnešní době stále důležitější. V jižním Německu nebo Bavorsku není zavíječ kukuřičný zatím takový problém, ale jsou samozřejmě regiony a země, které s ním musí bojovat. Mimo jiné na západě a jihu Evropy. Například v Maďarsku je pěstování kukuřice velmi rozšířené a zavíječ je zde obrovský problém.“
Nasazení drobněnek do kukuřice
Existují různé způsoby a prostředky, jak drobněnky na kukuřičné pole dostat. Nejběžnější metodou jsou malé celulózové kuličky, v nichž se drobněnky nacházejí. Kuličky mají průměr cca 20 mm. Celulóza se např. působením vlhkosti rozpustí a drobněnky se dostanou na pole. „Důležité je, aby se termín rozmístění naplánoval relativně přesně, aby drobněnky dokázaly larvy zavíječe zničit. Rozhodující je doba, kdy začínají létat, a doba kladení vajíček.“ Další problém, jak vysvětluje Theo Leeb, je, jak papírové kuličky s larvami na pole umístit. „Jednou z možností je poslat na pole lidi, kteří do kukuřice co deset metrů položí jednu kuličku. To je ale strašlivě náročné. Kdo by to dělal?! Druhá možnost je rozprášit kuličky pomocí dronu s nádrží na spodní straně. Za pomoci GPS může letět po naplánované trase nad polem a každých deset metrů shodit dolů jednu kuličku. V jižním Německu tuto metodu jeden poskytovatel služeb nabízí už dlouho. Avšak i tato metoda má své limity, co se plošného výkonu týče, protože pracovní záběr dronu je omezený. Navíc počáteční náklady na plánování trasy jsou opravdu vysoké a celkově to pak není výhodné.“ Protože k ošetření zavíječe dochází, jakmile kukuřice dosáhne výšky cca dva metry, není ani rozmístění kuliček běžným tahačem alternativa. Objevily se návrhy pracovat s traktorem speciálně upraveným pro aplikaci kuliček s drobněnkami. Ale ani to nebylo podle Theo Leeba to pravé.
Rozmístění pomocí postřikovače
Jednou z možností, které se objevily, však byla aplikace celulózových kuliček pomocí postřikovače. „V minulém roce za námi přišel jednatel firmy Biocare, zda bychom neměli nějak jiný nápad, jak kuličky na pole rozmístit. Biocare už s jedním partnerem vyvinul jakýsi vrhač kuliček. Jedná se o nádrž o velikosti 50 x 50 cm, na jejíž spodní straně se nachází dávkovač, který kuličky vrhá pomocí trubky a stlačeného vzduchu.“
Zkušebně se tedy několik těchto vrhačů připevnilo na ramena postřikovače Leeb HORSCH. „S několika vrhači na 36metrových ramenech jsme dosáhli lepšího a čistšího příčného rozmístění a větší výkonnosti. Napadlo nás tedy rozprašovat postřikovačem nejen kapaliny, ale i pevné látky – v našem případě to byly kuličky s drobněnkami. Protože jsou velmi lehké, nejsou při aplikaci žádné problémy s hmotností.“ Důležité přitom je, aby se kuličky dostaly na pole rovnoměrně a ve vzoru jakési šachovnice.
„Aktuálně jsme vlevo a vpravo na postřikovač umístili rozdělovač vzduchu, který pokrývá 24 metrů, tzn. můžeme efektivně pokrýt pracovní záběr 48 metrů. Každý z těchto rozdělovačů má tři výstupy a vrhá kuličky na pole. Na optimálním šachovnicovém rozložení ještě pracujeme. Testujeme je na poli a aktuálně čekáme na výsledky. Pak uvidíme, jakou efektivitu tato metoda má. Samozřejmě nečekám, že bude stejná jako u chemických postřiků, ale podle mého mínění je dnes nevyhnutelně nutné, abychom se zabývali alternativami. Protože kdo ví, zda v budoucnu nebudeme muset udělat takový či jiný kompromis. Pokud to bude vypadat dobře, plánujeme vývoj vlastního dávkovače kuliček. Ten je technicky velmi dobře proveditelný – podobně jako náš přesný dávkovač zrn.“
