Home » Vydání 25-2022 » FIT centrum » Méně minerálních hnojiv? Ano! Ale ne za každou cenu

Méně minerálních hnojiv? Ano! Ale ne za každou cenu

V září 2022 se na Ferme de la Lucine konaly Dny praktických ukázek HORSCH ve Francii. Hlavní témata: nové impulzy v oblasti výživy rostlin a managementu půdy.

Na Ferme de la Lucine v departmentu Haute-Marne drasticky snížili spotřebu základních hnojiv. Současně pozorně sledují přítomnost fosforu a draslíku v půdě. Dusík zůstává i nadále hlavní výzvou, a proto podnik nově přepracoval svůj systém hospodaření. O něm se hovořilo na přednáškách u příležitosti Journées de la Lucine.

Nicolas Broutin, prezident Yara France, nejdříve vysvětlil původ napětí, které panuje na trhu s hnojivy. Začalo to zvýšením poptávky kvůli hospodářskému růstu na konci koronavirové pandemie. A s energetickou krizí nyní dosáhlo historické úrovně. Výrobní náklady na dusíkatá hnojiva jsou přitom přímo svázány s náklady na produkci plynu. Základní složka hnojiv, amoniak, se vyrábí smícháním dusíku ze vzduchu s vodíkem. Vodík vzniká narušením molekul metanu při vysoké teplotě. Podle Nicolase Broutina činí metan, který se používá jako surovina i jako hořlavý materiál, 80 až 90 % výrobních nákladů hnojiv.
Kvůli energetické krizi vyvolané konfliktem na Ukrajině se cena plynu od roku 2021 zdesetinásobila. V souladu s tím se cena dusíkatých hnojiv zvýšila trojnásobně a zemědělci omezili jejich spotřebu o 15 %. Rovněž tak výrobci hnojiv snížili kvůli klesající rentabilitě výrobu v Evropě o 50 %. Dostupnost hnojiv na evropském trhu se zajišťuje dovozem ze zemí, ve kterých nejsou ceny plynu tak vysoké jako v Evropě.

Nové využívání CO2 neutrálních hnojiv

Podle Nicolase Broutina se tato situace v blízké době nezmění. A jsou-li sklady téměř prázdné, mohly by se v nejvytíženějších obdobích nebo na konci sezóny objevit potíže s včasnými dodávkami. Prezident Yara France proto radí rozdělit nákup a dávat přednost takovým formám dusíku, které jsou pro rostlinu snáze dostupné. V kombinaci s přesně řízenými dávkami hnojiv tak budou podle něj moci podniky ušetřit 10 až 20 % hnojiva. Mluvil rovněž o uvedení CO2 neutrálních hnojiv na trh, které je plánováno na rok 2023. U nich se vodík získává hydrolýzou z vody za použití proudu a ne plynu. Aby to fungovalo, musí se paralelně s tím produkovat zelený proud – samozřejmě také CO2 neutrálně. Náklady na tento druh hnojiv jsou sice dnes dvakrát až čtyřikrát tak vysoké, měly by se však v souladu s navyšováním výrobních kapacit snižovat, pokud by cena plynu měla zůstat vysoká. Yara usiluje v střednědobém horizontu o 30 % CO2 neutrálních hnojiv. Podle Nicolase Broutina vývoj těchto hnojiv vyžaduje intenzivní komunikaci s koncovými spotřebiteli. Zvýšení cen koncových produktů povede k menšímu využívání energií z fosilních zdrojů. Při dotazu na možnost produkovat kapalný substrát reverzní osmózou z kvasných zbytků z bioplynových stanic zdůraznil Nicolas Broutin, že podíl minerálního dusíku musí klesnout ve prospěch nových řešení, která zhodnocují organický dusík. Tato řešení je však ještě třeba objevit.

Biostimulátory pro optimalizaci výživy rostlin

Není žádnou novinkou, že pro produktivitu je rozhodující dusík. Je však třeba zohlednit nejen ekonomické faktory, ale také faktory působící na životní prostředí. V podniku AgroVation v Kněžmostu v České republice se Josef Stangl, zemědělský inženýr společnosti HORSCH, už několik let snaží produkovat pšenici s výnosem 8 tun, 150 jednotkami dusíku a 13 % proteinu. Přitom se musí intenzivně zabývat osevním postupem, frakcionováním, formami dusíku, stopovými prvky a také mikrobiologií. Zákazníci využívají tuto v Brazílii vyvinutou metodu ke snížení nákladů na zemědělské provozní prostředky, snížení indikátoru frekvence ošetření a nalezení náhradních produktů za insekticidy a fungicidy. Bruno Reinhofer, brazilský zemědělec, navíc zkoumá biologickou dynamiku svých půd s cílem zlepšit výnosy a snížit vliv na zdraví rostlin.
Jeho podnik o rozloze 15 000 hektarů, z čehož část tvoří les, se nachází na jihu Brazílie v nadmořské výšce od 860 do 1 120 m n.m. Srážky se pohybují kolem 1 500 mm ročně. Při dvou sklizních za rok pěstuje v zimě ječmen a pšenici a v létě sóju a kukuřici. Navíc na konci léta černé fazole. Půdy jsou tvořeny 65 % hlíny, 25 % jílu a 10 % písku. Sám si vyvinul směs bakterií, kterou používá už osm let. Ve svých lesích bere humus a získává z něj bakterie, z nichž vypěstuje kultury a ty poté aplikuje do půdy. Má vlastní produkční a analytickou laboratoř, kde kontroluje kvalitu svých preparátů. Pro zvládnutí všech parametrů (teplota, pH, kyslík) bakteriálních kultur, které se moučkou živí, je zapotřebí určité know how. Bruno Reinhofer kupuje i jednotlivé mikroorganismy, avšak jen když dodavatelé dokáží přesně doložit způsob a dobu použití. Díky aplikaci bakterií mu náklady na hnojiva klesly o 50 %. Výnosy jsou o něco málo vyšší, ale systém se pozitivně projevuje v rentabilitě provozu tohoto brazilského zemědělce. Na otázku z publika, jestli je tato metoda kompatibilní s produkty na ochranu rostlin, vysvětlil, že v tomto případě je třeba přijmout určitá opatření: Při používání osiva potaženého fungicidem dává pozor, aby bakterie očkoval pod výsadbovým řádkem a zamezil tak jakémukoliv kontaktu, který by byl pro inokulum škodlivý. Navíc bakterie, pokud jsou dostatečně kvalitní, přispívají k odbourávání glyfosátu. Co se použití této techniky v klimatických podmínkách Evropy týče, říká Bruno Reinhofer jasně, že každý si to musí sám zkusit ve vlastním provozu, aby tuto metodu dokázal přizpůsobit příslušným půdním a klimatickým podmínkám a produkčnímu systému. Jeho rada zní: Při hledání vhodného inokula začněte na malých plochách a postupně je rozšiřujte.

Nejprve chápat, poté jednat

Je nám jasné, že zemědělství se dlouhodobě musí obejít bez zemědělské chemie. A konstatujeme, že náklady prudce porostou. Bruno Reinhofer zmínil své osobní zkušenosti s tímto tématem. Je třeba mít stále na paměti, že příroda se pokusí naši snahu jí vládnout nějak přelstít, aby vytvořila diverzitu. Dříve než nastavíme svá vlastní pravidla, abychom dostáli potřebné produktivity, tak musíme poslouchat, co nám půda může říct. Jaká řešení nabízí světy, které vůbec neznáme: půdy a mikrobiologie půd? 

„To, co vidíme, neodpovídá tomu, co tady skutečně je,“ potvrdil botanik, mykolog a půdní znalec Marc-André Selosse ve své přednášce. Je profesorem působícím ve Státním přírodovědném muzeu v Paříži a na univerzitách v Gdaňsku (Polsko) a Kchun-mingu (Čína). „Svět je tvořen rostlinami a živočichy, avšak ve skutečnosti jsou tady nejdříve mikrobi.“ Méně než 1 % mikrobů se dá podle mykologů klasifikovat jako kultura: „Bakterie nevidíme, ale díky genetice je můžeme lépe poznat.“ A jejich role je velmi významná, zejména v zemědělství. 
Půdní bakterie využívají stejné zdroje živin jako rostliny. Pokud by neexistovaly améby, byly by si navzájem silnou konkurencí. Améby se živí bakteriemi a poskytují rostlinám dusík a fosfát. Bez améb by nebyly rostliny, tak zní závěr Marc-André Selosse.
Další příklad: Rostliny jsou tvořeny prodyšnou tkání, která poskytuje prostor bakteriím: jeden gram listů obsahuje 100 milionů bakterií. Jejich přítomnost ovlivňuje funkce a vývoj živočichů. U dusík vázajících rostlin je to práce bakterií, která umožňuje přeměnu plynného dusíku na aminokyseliny.
Zemědělci využívají bakterie už tisíce let. Navíc se množství bakterií ve zpracovávané půdě zvyšuje. Výzvou je najít takový přístup, který by producenti mohli využít a profitovat tak ze služeb bakterií, aniž by přitom museli být mikrobiology. Činností bakterií nevznikají pouze živiny. Bakterie působí i na původce nemocí a mohou vytvářet obrannou zeď pro rostliny (tělesná překážka nebo toxicita viru).
Naproti tomu zpracování půdy představuje narušení. Pluh ničí vlákna mykorhizy, která vznikají symbiózou mezi houbou a rostlinou. Namísto hub nastoupí bakterie, které nijak nepůsobí na tvorbu živin. Další efekt pluhu spočívá v tom, že se obnaží půda, což sice působí proti růstu plevele, ale má vliv také na mikrobiální flóru a u hub omezuje zdroje přispívající k tvorbě živin. Z tohoto hlediska doporučuje Marc-André Selosse vyvarovat se nepokrytých půd a dokonce volit meziplodiny na základě jejich mikrobiální aktivity. Podle něj by se měla upřednostňovat organická hnojiva a poté, pokud to bude nutné, by se měla ve druhém pracovním kroku aplikovat minerální hnojiva. Využívání organických hnojiv, živočišného, ale i lidského původu, má pozitivní vliv na mykorhizu a také na ukládání vody a uhlíku. To jsou dvě prudce aktuální témata!

 

Z publika padla otázka, zda inokulace nějak přispívá k profitu z činnosti mykorhizy nebo bakterií. Marc-André Selosse k tomu neměl žádný empirický příklad jako Bruno Reinhofer. Bez vědecky potvrzených metod se mu zdá obtížné ovládat mikroby v přírodě. Jeho návrh na řešení zní: volit pěstitelské metody se známými a ověřenými nástroji, které pozitivně ovlivňují přirozené procesy, nebo je co nejméně narušují.
Biologickým mechanismům půdy se vědecké bádání věnuje teprve krátce. Co se mikrobů týče, jsou podle Selosse ještě nepopsaným listem. Je zapotřebí mnoho znalostí a potenciál je veliký. K tomu dodal: „Půda funguje zcela samostatně. Musíme svá opatření uzpůsobit tak, abychom mohli její zdroje využívat.“

Shrnutí

Není možné se jednoduše vzdát dusíkatých hnojiv, ať už na chemické nebo organické bázi. Organická hnojiva vedou k menším ztrátám, déle se uvolňují a mají lepší časové rozložení. Zároveň je ale obtížné je sehnat, zejména pro čistě pěstitelský podnik. Řešení tedy spočívá v rozdělení dávek hnojiva a v pochopení mechanismů symbiózy mezi rostlinou, houbou a mikrobiálním životem v půdě. Pokud si tyto procesy osvojíme, pochopíme také, jak můžeme bakterie využívat, aniž bychom se pokoušeli přírodu nadměrně kontrolovat. Kontrola může být uklidňující. Ale příroda potřebuje rozmanitost!