Mysleme dopředu
Michael Horsch
Michael Horsch poskytl terraHORSCH rozhovor na téma hybridní zemědělství ve světle ohlášené Zelené dohody pro Evropu. A také o tom, kolik možností se v tématu ukládání CO2 v humusu skutečně skrývá.
Už dnes zemědělci po celém světě hýbe celá řada témat a zcela jistě jimi bude hýbat i v budoucnu. Některé mají spíše regionální dopady, jiné jsou globálního významu. Začněme s regenerativním zemědělstvím. Nejdříve si však musíme hned na začátku něco objasnit. Když jsme se začali tomuto tématu intenzivně věnovat, dostali jsme spoustu zpětných ohlasů. Mimo jiné i dotazy typu: „Co to má znamenat? Dělali jsme něco špatně?“ Nebo také: „Musíme něco napravovat?“ Protože termín „regenerativní“ implikuje, že je něco špatně. Říkám zcela jasně, že v žádném případě nechceme vyvolávat takový dojem a že si ani nemyslíme, že by tomu tak bylo. Lepší název zavedla před několika lety společnost HORSCH a v oboru se mezitím už ujal. I v tiskových zprávách ministerstev zemědělství z celého světa se už používá, protože dává smysl. Zní: hybridní zemědělství. Nevracíme se zpět, jdeme dál. A když mluvíme o hybridním zemědělství, mluvíme také o opatřeních používaných v regenerativním zemědělství. Jsme napjatí, jak se hybridní zemědělství bude vyvíjet dál. Sbíhají se zde poznatky z ekologie i osvědčené postupy konvenčního zemědělství a může se stát, že v kombinaci s moderní biotechnologií vznikne zcela nová podoba produkce potravin. Hybridní zemědělství bude v dlouhodobém horizontu další alternativou k ekologickému, popř. konvenčnímu zemědělství a např. i v oblasti ochrany rostlin bude využívat ty nejlepší metody mechanické a chemické fytosanitární ochrany.
Zelená dohoda
Další tématem, které se nás týká, je Zelená dohoda, kterou aktuálně Brusel schválil. Týká se nejen EU, ale prostřednictvím budoucího importu a exportu nepřímo i mezinárodních trhů. Nyní se diskutuje, jak se s tím vyrovnat. Celkově se ve všech odvětvích průmyslu a pomocí všech opatření mají emise CO2 v EU snížit do roku 2030 o minimálně 55 % oproti roku 1990. Parlament EU by dokonce rád dosáhl snížení o 60 %. Kromě toho je cílem pro rok 2050 učinit z Evropy první klimaticky neutrální kontinent, ať už to znamená, co chce. Avšak už do roku 2030 chceme dosáhnout 55 % cílů, tedy za deset let. V Zelené dohodě je uvedena celá řada různých oblastí a opatření, např. cirkulární ekonomika, kde se například nebude produkovat plastový odpad, ale jen papírový odpad. V cirkulární ekonomice je dále zohledněno: Jak se bude auto recyklovat, když po průměrně 200 000 kilometrech doslouží. Co se dá recyklovat? Co se vyhodí? Existuje mnoho podoblastí.
Důležitou a velkou oblastí v této Zelené dohodě je Farm to Fork (ze statku na stůl) zahrnující čtyři ukazatele. Bod první: Omezení fytosanitárních přípravků o 50 %. Z jakého základu se to počítá, o tom se teď samozřejmě vedou velké diskuse. Pak omezení hnojiv o 20 %. Bod třetí zní: 50 % antibiotik je třeba z chovu zvířat vyloučit. To má samozřejmě obrovský dopad především na výrobce chemikálií a hnojiv. Obrat v této oblasti pravděpodobně klesne o 50 %. A bod čtvrtý: Do roku 2050 musí být 25 % evropského zemědělství ekologických. To jsou hrubé rámcové podmínky.
Zdroj: https://cor.europa.eu/de/engage/Pages/green-deal.aspx
Poskytl „EU – Evropský výbor regionů – mediální centrum“.
Zajímavé je, že se těmito tématy zbýváme už dlouho, zabývali jsme se jimi daleko dříve, než byla tato nařízení oficiálně vydána. Nám a mnoha našim zákazníkům po celém světě, s nimiž jsme v úzkém kontaktu, je už dávno jasné, že musíme s takovými tématy jako omezení fytosanitárních přípravků nebo čistá produkce základních potravin pracovat. Co v této souvislosti znamená hybridní zemědělství? Nejvyšší cíl „Maximalizace výnosu je jedinou formou maximalizace zisku“ v posledních 60, 70 letech skvěle fungoval. Dál se ale dostaneme jen tehdy, když se tohoto způsobu myšlení vzdáme. Pak je třeba diskutovat o detailech. To je vlastně jádrem hybridního zemědělství. Hybridní zemědělství bude fungovat jen tehdy, když se nebudeme dívat v první řadě na maximální výnos. Což neznamená, že ho nechceme dosáhnout.
Menší spotřeba masa?
S tím úzce souvisí i ústřední otázka: Co budeme jíst v budoucnu? Toto téma získává v Evropě, USA, Kanadě, ale také např. v Brazílii nebo Rusku výrazně na významu. Spotřeba masa o něco klesá a tím se spotřebovává více rostlinných produktů. V USA by se toto téma teď po volebním vítězství Joe Bidena a Kamaly Harrisové mohlo stát ještě významnější. Protože v jejich předvolebním programu se vyslovují, především viceprezidentka Harrisová, zcela jasně pro omezení, resp. snížení spotřeby masa – především v oblasti fast food a junk food. Nechci hodnotit, zda je to správně nebo špatně. Došlo by k tomu i v případě jiného výsledku voleb v USA. Flexitariánství, neboli částečně bezmasá strava, je trendem v mnoha zemích světa; i když ty samozřejmě zastupují jen jednu část celkové světové populace. Lidé však mění své stravování kvůli zdraví a/nebo kvůli klimatu. Nahrazování masa je nutno posuzovat rovněž v této souvislosti. Už nebude zapotřebí tolik kukuřice a sóji na krmivo pro dobytek jako dnes. Bude k dispozici více plochy pro rostlinné potraviny.
S velkým napětím pozoruji, že se často už ani nediskutuje, proč nebo kdy přesně se to má stát. Ne, mnoho lidí už diskutuje o tom, jak se to má nejlépe provést. A když mluvím o tom, jak se v hybridním zemědělství uvažuje, často slyším: „Ano, musíme se tím zabývat, abychom dokázali hospodařit udržitelně a i dále se ziskem.“ Možná se dají z tématu reziduí v potravinách v některých zemích vydělat i peníze. Protože lidé chtějí čisté potraviny. A to se dá přesně kontrolovat. I kdyby to chtěla jen Evropa, má to mezinárodní dopad. Pokud se doveze kukuřice z Ukrajiny nebo sója z Brazílie a naměří se u ní rezidua, bude se muset vlak plný pšenice nebo loď plná sóji zase obrátit. I to jsou témata vyplývající ze Zelené dohody pro Evropu. Samozřejmě existují i země, které v ní mohou vidět konkurenční výhodu, například pro pšenici. Uveďme třeba Ukrajinu. Její pšenice by se pak vyvážela spíš do Egypta nebo Číny. Ale pokud Evropa vypadne jako dovozový trh pro kukuřici nebo sóju, bude to mít masivní dopad na proud surovin a také na cenu. Protože když producenti sóji a kukuřice hledají nové trhy, pak to dělají opravdu všichni.
Tvorba humusu
U tématu tvorby humusu je v podstatě stále jasnější, co je možné a co ne. Faktem zůstává: Zejména Němci, domnívám se, zastávají přední pozice v intenzivním, moderním polním hospodářství. Přesto ještě většina nedosáhla toho, co je z hlediska maximálního organického uhlíku (C-org) v našich půdách možné. Průměrný obsah humusu v orných půdách v Německu se pohybuje těsně pod dvěma procenty. A průměr u travnatých ploch se pohybuje okolo pěti procent. Jak je možné, že obdělávaná trvale zelená plocha má dvou a půl násobně větší obsah C-org než orná půda? Souvisí to s tím, že zde celý rok probíhá fotosyntéza. Jakmile je slunečno a vlhko, tvoří se cukr. A část cukru, podle odrůdy rostliny od 10 do 30 %, se přes špičky kořenů předává ve formě kapalného uhlíku rhizosféře a půdním organismům. Jejich množství se tak výrazně zvětšuje. Na rozšíření života v půdě má však negativní vliv koncentrace soli (hnojiva) v půdě. Vědecky je to ještě málo prozkoumané, je ale jasné, že při trochu více rozmanitém osevním postupu, vysokém podílu meziplodin a vhodném obdělávání půdy bez obracení se poměr C-org přiblíží trvale zeleným, obhospodařovaným plochám. Tvorba humusu pak může dosáhnout až 0,1 % ročně. Co se zde však tvoří, je zpravidla živný humus, ne trvalý humus, který se řídí především obsahem jílu v půdě. To je aktuálně vidět třeba na polích v Kazachstánu. Tam se v posledních 60 letech kypřily úhory do hloubky 10 cm; živný humus se tak ve velké míře spotřeboval. Nyní tam kypří částečně se strojem Tiger do hloubky 30 cm. Chtějí se dostat do hlubších vrstev s trvalým humusem. Zde je v půdě ještě spousta mineralizovaných živin, z nichž rostliny při růstu profitují.