Koncept se spoustou předností
Stále více zemědělců přemýšlí jednak o způsobech, jak navázat dialog se společností, jednak také o nových možnostech příjmů. Přímý prodej umožňuje při správném využití obojí.
Ocenění Ceres Award volí každý rok v německojazyčných zemích „zemědělce roku“. V roce 2020 se objevilo mnoho nominací, které se intenzivně a zčásti i kreativně zabývaly tématem přímého prodeje. Objevil se například nápad, že internetoví uživatelé převezmou za 50 euro patronát za krmivo pro jimi zvolené zvíře a pak se budou moci účastnit videokonferencí s tímto zvířetem.
My vám zde představíme dva modely výrazně zaměřené na polní hospodářství. Ernst Lütje z Wasbüttelu u Wolfsburgu a Stefan Leichenauer z Tengenu poblíž Kostnice u Bodamského jezera slaví s regionálním prodejem úspěchy. Oni dva a Mathias Maier z Niederbayernu jsou třemi finalisty kategorie Polní hospodářství, kterou HORSCH už řadu let jako sponzor Ceres podporuje.
Pionýři v oboru brambor a batátů
Ernst Lütje, Jochen Gaus a Ulrich Behrens se kamarádí už od dětství. To je perfektní základ, jak dnes v rámci různých partnerských společností dělat společně úspěšné obchody. Partnerským společnostem patří celkem 610 hektarů, z čehož 442 hektarů je propachtovaných a 342 hektarů se dá zavlažovat. Půdu tvoří pseudogleje s výrazným mramorováním o hodnotě 18 až 60 bodů. Na cca 168 hektarech se zde pěstuje ozimá pšenice, na 96 hektarech cukrová řepa, na 77 hektarech sladovnický ječmen, na 54 hektarech ozimá řepka, na 34 hektarech ozimé žito, na 20 hektarech špalda a další plodiny, např. cibule. Trhákem jsou aktuálně 4 hektary batátů. Na polích společnosti Gaus-Lütje GbR (která tvoří součást celkové plochy GbR) se na 90 hektarech pěstují výhradně brambory.
S přímým prodejem se začalo v roce 1992, když rodiny Gausova a Lütjeova začaly pěstovat brambory. „Ty nám chutnaly natolik, že nám bylo jasné, že budou chutnat i jiným lidem. A zrodil se nápad přímého prodeje,“ směje se Ernst Lütje dnes. „Cílem bylo prodávat brambory zákazníkům na co nejvíce místech. Začali jsme prodejem z beden a podnikovými prodejnami v regionu. V roce 1999 jsme vytvořili vlastní logo s cílem zavést vlastní regionální značku. Vzbudili jsme tak pozornost maloobchodních prodejen. Díky důrazu na regionální produkty a krátké dodací cesty je náš produkt i dnes velmi módní – zcela podle motta: Regionální znamená lepší bio,“ říká 46letý hospodář hrdě.
Podnik neustále pracuje s inovativními nápady na další rozvoj prodeje, čímž chce zvyšovat atraktivitu brambor a vycházet vstříc měnícím se požadavkům zákazníků. V roce 2017 se v Německu rozšířila neobvyklá forma prodeje brambor v maloobchodních prodejnách, která přetrvává dodnes – vlastní regálový systém pro volný prodej brambor. Zákazník si může sám určit množství brambor a vzít si ho do recyklovatelného papírového sáčku. Pro rozšíření udržitelných postupů přešel podnik z plastových sáčků na kompostovatelné síťky z celulózy. Díky důslednému budování prodeje volného zboží ve speciálním regálovém systému a díky přechodu na neplastové sáčky došlo v letech 2018 až 2019 ke zvýšení obratu průměrně o více než 100 % ve všech obchodech Edeka (50 obchodů, které zásobujeme vlastním náklaďákem).
„Pomocí práce s veřejností, mateřskými školkami a školami a také umožněním návštěv provozu se snažíme, aby se společnost na našem podniku podílela. Pevnými součástmi komunikace se spotřebiteli jsou přitom Facebook, Instagram, reklamy v časopisech a naše webové stránky. A jak koncoví zákazníci, tak supermarkety oceňují naše speciální akce, kdy v prodejnách nabízíme zboží z prodejních vozíků nebo starých traktorů,“ říká Lütje. Ten s batáty nejenže nabízí módní produkt, ale zároveň je průkopníkem v této oblasti, protože aktivně propaguje pěstování těchto teplomilných hlíz v Německu. Pěstební plocha se neustále zvětšuje a kromě batátů samotných se do obchodů Edeka dodávají také chipsy vlastní značky Gaus-Lütje.
Vlastní osoba je značkou
„Regionální a udržitelné – to je ideální,“ říká 41letý Stefan Leichenauer. Snaží se všechny výrobky ze svého 145hektarového provozu v Lauterbachhofu prodávat přímo. Například pšenici třídy E prodává sousednímu mlýnu a ten zase regionálním pekařům. U masného skotu spolupracuje s místním řezníkem, špaldu prodává regionálnímu výrobci nudlí a pro jarní ječmen stále hledá pivovar. Jeho pole neleží v právě příznivém regionu – půdy jsou zde extrémně kamenité.
„Dědeček mě vždycky bral na pole s sebou a pokoušel se mi vysvětlit hodnotu půdy. Říkal: ‚Máš 17 cm kapitálu – to je tvoje půda. Když ho budeš zanedbávat, za 17 let zbankrotuješ. Když se o něj budeš starat, budeš vždycky dobrým sedlákem‘. Dnes už chápu lépe, co tím tenkrát chtěl říct. V 15 letech jsem otci oznámil: ‚Chci být zemědělcem‘. Hned byl pro a prohlásil ‚Budu ti s tím pomáhat, abychom to zvládli.‘ V roce 2001 jsem měl svůj zemědělský podnik a chtěl jsem stůj co stůj šlapat na plyn. Ale otec mě pořád trochu brzdil. Tehdy jsem tomu nerozuměl. V roce 2016 jsem si však prožil vážný syndrom vyhoření,“ říká dnes Stefan Leichenauer velmi sebevědomě. Jeho rodina a především jeho žena a dva synové mu společně s profesionálními pracovníky pomohli tuto fázi překonat. Teď předává své zkušenosti z tohoto období dál svým kolegům.
Jak se to mohlo stát? V době před vyhořením se provoz rozrostl z 30 hektarů na 145 a počet krmných býků se zvýšil na 50. „Že jsem znovu našel nadšení pro práci, k tomu přispěly i moje regionální projekty týkající se prodeje. Jsem hrdý, když se lidé v pekárně ptají na chléb z obilí od Leichenauera.“ To už několik let pěstuje v rámci hybridního zemědělství. Oblast Bádensko-Württembersko vybrala Lauterbachhof jako ukázkový provoz pro tento způsob polního hospodaření, které se snaží spojovat to nejlepší z konvenčního a ekologického zemědělství. „Dnes používám půdní substráty nebo např. vláčím obilí. Navzdory kamenitým půdám je zde sklizeň velmi dobrá. A dnes už dokážu slova svého dědečka lépe docenit.“ Svým způsobem hospodaření a prodeje oslovuje Stefan Leichenauer širokou vrstvu společnosti, a to i mimo svůj region. Má několik tisíc sledujících na sociálních sítích, a i politici ho žádají o jeho názory na téma zemědělství budoucnosti. Mnoho rozhovorů se odehrává také u něj na statku – a to každý čtvrtek. Tehdy napeče jeho žena z vlastního obilí různé druhy chleba. Téměř 80 bochníků se tak dostane přímo ke spotřebitelům.
