Home » Vydání 19-2019 » Reportáže z provozu » Štíhlá mechanizace: Mindaugas Šemežys; LT

Štíhlá mechanizace

Mindaugas Šemežys - LT

Zemědělec Mindaugas Šemežys z Vikaičiai evidentně našel takový systém polního hospodářství, který mu vyhovuje. A funguje se štíhlou mechanizací. Redakce terraHORSCH navštívila jeho hospodářství v Litvě.

Ve Vikaičiai jsme se potkali jednoho deštivého, větrného dne na konci října. Tato malá obec leží dobrých 80 kilometrů severně od Kaunasu, druhého největšího města Litvy. Téměř všechny práce v hospodářství jsou už letos skončené. Sklizeň je za námi, na programu jsou už jen nějaké půdní práce, většina strojů už je připravená na zimu a pod střechou.
Mindaugas Šemežys zde společně se svými rodiči obhospodařuje 600 hektarů. Hospodářství je organizačně rozděleno na dvě části, mladý zemědělec zde začínal v roce 2007. Systém zemědělství v Litvě není jednotný. Až do nezávislosti Litvy v roce 1991 hospodařily na téměř všech zemědělských plochách kolchozy. Dnes zde najdeme všechno – od samozásobitelských provozů s jednou krávou až po velká hospodářství s několika tisíci hektary.

„My vlastníme asi 400 hektarů“, vysvětluje nám Mindaugas Šemežys. „Ostatní plocha je v nájmu. Okolo nás je několik etablovaných zemědělských podniků, proto není snadné se k pozemkům dostat. Ale nechci za každou cenu růst. Tak, jak to aktuálně je, mi to vyhovuje.“ Hlavními plodinami jsou řepka, pšenice a ječmen. Podíl každé z těchto dvou odrůd obilovin v osevním postupu činí 40 %. Příští rok plánuje zemědělec navíc slunečnici, za předpokladu, že bude k dostání osivo. Bylo by sice možné pěstovat i cukrovou řepu, aktuálně ale není k dispozici žádná kvóta. Navíc by byly zapotřebí vysoké investice do příslušné techniky. Raději se více věnuje pěstování ječmene. Jako meziplodinu vysévá směs hořčice a hrachu. Velikost lánu většinou kolísá od jednoho do 80 hektarů, většina však má kolem 30 až 40 hektarů. Mindaugas Šemežys zaměstnává pět pracovníků, kteří kromě práce venku zastávají i servisní a opravárenské práce. Při větších problémech pomáhá místní obchod se zemědělskou technikou. Jako všude v zemědělských oblastech je i zde těžké najít spolehlivé a kvalifikované pracovníky. Vedoucí provozu je inženýr se specializací na životní prostředí, který absolvoval magisterské studium zemědělství.

Moderní vybavení

„Moji rodiče ještě pracovali hlavně s technikou z východu, s traktory Kirovets-K700 z Ruska nebo modelem T 150 z ukrajinského Charkova“, vypráví Mindaugas Šemežys. „Já jsem pak přešel na západní techniku značek Claas, Case a John Deere. A v rámci minimálního zpracování půdy jsem rychle upustil i od pluhu.“ Dnes má hospodářství sedm traktorů s výkonem 80 až 520 PS. Nejmenší je ruský, největší je letos zakoupený Claas Xerion. Zbytek se pohybuje mezi 180 a 320 PS. Při sklizni se používají dvě sklízecí mlátičky, jedna Claas Lexion 540 a jedna John Deere S785. Kromě samochodného postřikovače s pracovním záběrem 36 m má zemědělec k dispozici ještě dva nakladače s teleskopickým ramenem a jeden náklaďák. Secí technika a stroje na zpracování půdy pochází kompletně od společnosti HORSCH: Joker 8 RT s nožovým válcem před disky, Focus 6 TD a Partner 2800 HT. Pro plošnou aplikaci minerálního hnojiva je zde navíc rozprašovač značky Amazone

Práce během roku probíhají následovně: Po aplikaci hnojiva a zpracování půdy s Jokerem probíhá zasetí se strojem Focus. Také přitom se aplikuje hnojivo – a to v souladu s potřebou podle mapy živin, vždy polovina nahoru a polovina dolů. Především v suchých rocích se během vegetačního období pracuje spíše s tekutým dusíkatým hnojivem, které se aplikuje pomocí samochodného postřikovače. Následují opatření na ochranu rostlin. Sklizeň řepky začíná v polovině července. Ke zpracování strniště se potom opět používá Joker. Setí řepky by mělo být podle zkušeností zemědělce hotovo do 15. srpna, setí pšenice do 10. září. Ječmen se zpravidla seje do 25. dubna. V tomto případě po meziplodině. Pro každou plodinu počítá Mindaugas Šemežys s asi jedním týdnem na celou plochu. „Tak jsme to v posledních letech vždycky dobře zvládali“, říká hospodář. „Mezitím máme relativně hodně času“, usmívá se. „Možná by tak bylo zajímavé, provoz ještě rozšířit, například o chov mléčného skotu. Bojím se ale, že kvůli vysokým investicím by to bylo ekonomicky náročné.“ Půdy zde jsou na litevské poměry průměrné, převažující půdou je lehký jíl.

Metoda Strip-till se osvědčuje

„Dříve jsme měli často problémy s erozí půdy na kopcích, kde je půda o něco těžší“, říká hospodář. „Pluh zde působil jednoznačně negativně. To jsme vyřešili pomocí minimálního zpracování půdy. Nebylo však vůbec jednoduché najít pro naše podmínky správný radličkový stroj, protože u nás zůstává na poli všechna sláma. Nakonec jsme objevili HORSCH Focus. Nejdříve jsme koupili starý stroj a ten jsme letos vyměnili za nový. Při té příležitosti jsme si pořídili také vhodný traktor, Xerion. Přímý výsev pro mě ještě nepřipadá v úvahu. Podíl humusu v půdě je ještě příliš nízký. Abychom ho zlepšili, soustředíme se teď na naši strategii pěstování rostlin. Důležitými opatřeními jsou tak osevní postup a pěstování meziplodin. Ani pěstování kukuřice na zrno není na pořadu dne. Do našeho regionu se zkrátka nehodí, protože zde špatně dozrává. Kvůli nákladům na sušení by to bylo nerentabilní.“

Jako v mnoha jiných evropských regionech byla obě poslední léta i kolem Kaunasu hodně suchá. Pokud pršelo, pak jen místy. Mindaugas Šemežys sklidil například 3,6 tun řepky, jeho soused, který měl větší štěstí na počasí, sklidil 3,9 tun. Navíc zemědělci museli bojovat s horkem a sluncem. Mnoho obilovin tak dozrálo předčasně. Výnosy na jeho hospodářství se obvykle pohybují okolo 7,5 tun pšenice a ječmene a 4 tun řepky. Metoda Strip-till se strojem Focus je pro zemědělce řešením, jak vzdorovat stále obtížnějším klimatickým podmínkám.
Volný čas v zimě využívá Mindaugas Šemežys především k načerpání informací o nových postupech a systémech. Zatím ale nepotřebuje moc co měnit. Jeho systém funguje dobře, je efektivní a náklady na stroje může držet v rozumné výši. Svého rozhodnutí pracovat metodou Strip-till zatím nelitoval. To by zcela jistě mohli potvrdit i další kolegové z oboru. V regionu se totiž používá asi dalších deset strojů Focus. Mindaugas Šemežys tak byl průkopníkem a pionýrem.