Klima – zmýlili jsme se v odhadu?!
Ceny za energetiku a logistické náklady se výrazně zvýšily. Také ceny obilí rostou a rostou. Kvůli extrémním klimatickým podmínkám, např. silným dešťům, záplavám nebo suchu, trpí výnosy sklizně. Poptávka je však navzdory částečně nižším výnosům stejně vysoká. Michael Horsch vysvětluje, jak hodnotí současnou situaci na trhu s obilím, co by menší dostupnost teoreticky znamenala a co v tomto směru společnost HORSCH dělá.
terraHORSCH: Situace na trhu s obilím je napjatá, ostatně ceny také. Poptávka je vysoká. Klima dopadá na zemědělce a jejich výnosy. Začínají nám problémy?
Michael Horsch: Na úvod řeknu jedno: tuto otázku si musíme klást a musíme přemýšlet, co by to mohlo znamenat. Promyslet si scénář, abychom pak mohli najít řešení. Já osobě však ještě nechci zacházet tak daleko a myslet si, že jsme už v této fázi. Je třeba se však zabývat i tématy budoucnosti a nezavírat oči před tím, co se momentálně děje. To ale neznamená, že musíme reagovat přehnaně.
Při zvažování scénáře si nejprve musíme ujasnit jedno: další zvyšování celosvětových výnosů se v blízké budoucnost nedá očekávat. Máme téměř přesně miliardu hektarů polní plochy, na které produkujeme tři miliardy tun obilovin, např. kukuřice, pšenice, rýže a ostatního obilí, a 500 milionů tun olejnatých plodin, např. sóji, řepky slunečnice atd. Víme, že tato plocha se prakticky nedá zvětšit a že aktuálně jsou téměř všechny pěstitelské zóny na světě optimálně obhospodařovány. Těchto 3,5 miliard tun obilovin a olejnatých plodin odpovídá asi 70 % našeho celkového energetického příjmu – přímého a nepřímého.
To znamená, že těchto cca 70 % energetické potřeby, které jsou pokryty polní plochou, resp. výsevem obilovin a olejnatých plodin, je vůbec nejdůležitější. Z hlediska systému není kritické, pokud bude méně brambor, zeleniny nebo kvůli mrazu méně jablek. Pokud nám dojdou mikročipy, budeme mít méně aut. Ale nebudeme hladovět. Pokud nám dojde nafta, budeme hledat alternativy. Ale u základních potravin neexistuje alternativa, ty potřebujeme. V první řadě by tedy bylo kritické, pokud by bylo málo obilovin. Především v zemích třetího světa.
Potřebujeme základní potraviny. Tady neexistuje žádná alternativa.
terraHORSCH: Jaké faktory by mohly způsobit nedostatek obilí?
Michael Horsch: Vědci zabývající se klimatem už dlouhá desetiletí upozorňují, že se naše klima výrazně změní a klimatické extrémy budou častější. Sucho, horko, vydatné deště, vichřice – s tím se budeme potkávat stále častěji. A už nyní vidíme, že na prognózách vědců něco je. Extrémní klimatické jevy jsou v posledních pěti letech výrazně častější, stejně tak se zvýšila intenzita jednotlivých jevů. Že to má vliv i na úrodu, pokud tyto události postihnou velký obilný region, je zcela jasné. Takzvané rekordní sklizně budou při takových podmínkách stále vzácnější. Existují samozřejmě i země, které z klimatických změn profitují, např. Ukrajina. V měsících červnu a červenci tam prší více než před 20 lety a ani teploty nejsou tak vysoké. Ale většina pěstitelských oblastí tohoto světa změnami spíše trpí, mimo jiné i západní Evropa.
Příklady, co takové jevy udělají s naší úrodou, jsme mohli vidět opět letos. V loňském roce například panovala v západní Kanadě vlna veder s teplotami 45-50 stupňů ve stínu. Půda byla vlhká a zemědělci nejdříve předpokládali, že tento rok bude velmi dobrým pro letní pšenici a řepku. Tak tomu ale nebylo. Vedra způsobila velké škody. Výsledkem je, že cena řepky momentálně letí nahoru. Také v Brazílii byla úroda kukuřice o asi 30 % nižší, než se doufalo. A kvůli extrémnímu počasí byla úroda nejen menší, ale nebyla ani tak kvalitní. Evropu postihly vydatné deště a záplavy, v USA nebo Kanadě pak bylo převážně extrémní horko a sucho – také to se negativně odrazilo na úrodě. Jedno se přidává k druhému. Sklizeň je nižší, poptávka a cena ale stoupají. Z pohledu zemědělce je to jak k pláči, tak k úsměvu, protože na jedné straně bude těžší dosáhnout dobrých výnosů, na druhé straně ale budou moci počítat s vyššími cenami. Stoupají ale také ceny za hnojivo a jiné suroviny, např. naftu atd.
Co se samozřejmě také promítne do cen, je cena za nájem. A ta klesá jen obtížně, jak už se v minulosti ukázalo. Zemědělci se pak snaží zajistit své výnosy a diferencovaně doplňovat svůj strojový park. Mohou tak optimálně reagovat na daný stav půdy, popř. zasáhnout s potřebnou secí technikou a vytvořit tak základ pro lepší úrodu s většími výnosy. Při vyšších cenách za nájem se tak zároveň zvyšuje hodnota strojního kapitálu!
terraHORSCH: Hrají u vyšších cen roli ještě nějaké faktory?
Michael Horsch: Na cenu obilí mají jistě vliv i koronavirus, vysoké ceny nafty atd. Otázka zní: Jak velký tento vliv skutečně je? Jak velká je pravděpodobnost, že jsme měli špatný odhad, podcenili klima a nastane nedostatek?
S hybridním zemědělstvím je myslitelné, že se dokážeme vyrovnat i s menší dostupností potravin.
terraHORSCH: Co to znamená – udělat chybu v odhadu?
Michael Horsch: USDA (United States Department of Agriculture, ministerstvo zemědělství USA) zveřejňuje měsíční zprávy s prognózami o zásobách obilí a globální situaci nabídky a poptávky. V těchto zprávách počítá s vlivem různých faktorů v průměru za posledních 50–60 let, tedy např. kolik bylo El Niños (vydatné deště), kolik období sucha, kolik extrémních klimatických jevů, a tím určuje poměr mezi spotřebou a zásobami apod. Toto všechno se odráží ve statistikách, i posledních pět let. Avšak těchto pět let se v celkové statistice odráží jen velmi slabě, protože se počítají údaje za minulých 50–60 let. Pokud bychom se podívali na poslední roky odděleně, viděli bychom, že došlo k výrazné změně.
Z pohledu posledních dvou let je na místě podezření, že něco ve statistikách a předpovědích nesedí. Například předpoklad, že v Číně jsou gigantické zásoby kukuřice a sóji. Proč by pak Čína na začátku koronavirové pandemie skupovala ohromná množství kukuřice a sóji, ačkoliv se jejich cena zdvojnásobila? Dá se předpokládat, že tam možná nejsou k dispozici žádné zásoby. Podíváme-li se, jak se takovéto statisticky tvoří, rychle pochopíme, kde je problém. Samozřejmě nesmíme ani zapomínat, že USDA je politický úřad a v určité míře má vliv na burzy.
A jeden příklad z osobní zkušenosti: na začátku července 2021 jsem byl v kontaktu s mnoha zemědělci po celé Evropě. Ti všichni i má vlastní rodina, moji synové a já sám, jsme předpokládali, že tento rok bude rekordní sklizeň. Květen byl mokrý a chladný, také červen byl chladnější a poměrně mokrý. Stáli jsme na poli, promnuli v dlani klasy, podívali se na zrna a řekli: Sice nejsou velká, ale klasů je dost. O čtyři týdny později přišlo rozčarování. Sklizeň byla výrazně menší, než jsme čekali. Nebyla to sice žádná katastrofa, ale v porovnání s našimi očekáváními byla výrazně menší. Podíváme-li se na všechny ztráty roku 2021 celkově, pro opětovný pokles cen by bylo zapotřebí dvou absolutně rekordních roků na celém světě; pak bychom se opět mohli dostat na hodnoty Stock to Use USDA z roku 2019, o kterých jsme si v roce 2020 ještě mysleli, že jich dosáhneme.
A tak se ptám, jak má statistický úřad s předstihem odhadovat, co přijde, pokud to ani my zemědělci s našimi zkušenostmi sami nevíme? I my jsme to odhadli špatně, přepočítali se. Musíme akceptovat a připravit se na to, že náhle přicházející klimatické extrémy budou očekávané výnosy ovlivňovat výrazněji než v minulosti.
terraHORSCH: Jaké řešení by mohlo pomoci zamezit vlivům, které negativně ovlivňují kvalitu a kvantitu sklizně?
Michael Horsch: Tady se samozřejmě nabízí otázka, jaké my Němci a my jako Evropané máme představy o zemědělské politice. Doposud jsme se například snažili jít cestou ekologizace zemědělství. I my ve společnosti HORSCH jsme se na to takto dívali. Ale nyní se musíme sebekriticky ptát: Je to ještě správná cesta? S postupující ekologizací se vystavujeme riziku, že se sníží množství obilovin jako základních potravin, v důsledku čehož by dále stoupaly ceny. Z pohledu naší společnosti, životního prostředí a spodních vod má ekologická orientace v každém případě smysl.
Ale při pohledu na ceny, politické konflikty a země třetího světa, které tyto ceny už nemohou platit, je samozřejmě nutné situaci přehodnotit. Toto by lidi dovedlo na okraj propasti. Popisujeme zde sice hypotetický scénář, ale kdo říká, že to tak nemůže být a že nás realita za krátkou či za dlouhou dobu opět nedostihne?
Podle mě se musíme dále zaměřit na hybridní zemědělství. To znamená nevzdat se úplně myšlenky na ekologizaci, ale rozvíjet ji dále s přihlédnutím k „maximalizaci kalorií“. Čím více zkoušíme prezentovat zemědělství jako všelék pro záchranu světa, tím více ho zabíjíme. To by se nám nemělo stát. S hybridní formou, tedy kombinací klasického a ekologického zemědělství, je představitelné, že dokážeme čelit i nedostatku potravin. Navíc, jak je uvedeno i v metodickém pokynu „Budoucnost zemědělství“, který vydalo spolkové ministerstvo zemědělství *, bychom měli pomalu snižovat spotřebu masa. To je prospěšné nejen ze zdravotních a klimatických důvodů, ale zcela jistě i z důvodů menší dostupnosti potravin.
A ještě jednu věc považuji za důležitou: Budoucnost zemědělství podle mě nespočívá v tom, že budeme řešení hledat jen v oblasti digitalizace. Myslím, že se musíme více zaměřovat na mikrobiologii, protože tam se pravděpodobně ukrývá mnoho možností, jak řešit kvalitativní i kvantitativní problémy s produkcí potravin – dnes i v budoucnu. To je nejdůležitější myšlenkou hybridního zemědělství, tzn. zcela bez hnojiv, a tedy chemie to taky nejde. Je potřeba optimální vyvážení. Musíme se oprostit od černobílého myšlení.
* Metodický pokyn byl vypracován ve shodě napříč politickými stranami a ve spolupráci s různými svazy a neziskovými organizacemi, od svazu ochrany přírody po chemický průmysl a svaz drobných zemědělců, a udává, kam má zemědělství v budoucnu směřovat.