HORSCH Live

Ceny v mnoha oborech aktuálně jen stoupají. Týká se to oceli, stavebních materiálů, dřeva, energií, ale také hnojiv apod. Navíc se ceny zvyšují i kvůli nedostatku těchto surovin. Rostou i u obilí, řepky nebo cukru. Jaké jsou příčiny tohoto vývoje? Jedná se případně jen o bublinu nebo stojíme před bodem, kdy bude nedostatek zdrojů a potravin? Jak aktuální stav hodnotit a jaké dopady má současná situace na klima – i takové otázky v rámci diskuse zazněly.

Podle Dr. Balkhausena je jedním z faktorů to, že téměř ve všech oborech, s výjimkou zemědělské produkce, došlo především v jihovýchodní Asii a Číně kvůli uzavření továren k výpadkům výroby. To pak způsobilo velké výrobní problémy po celém světě, protože chybí součásti. Citelné však nejsou pouze dopady pandemie. Také klima má kvůli stále větším extrémním výkyvům za následek snížení výnosů a tím stoupající ceny.

Řepka jako výnosná plodina

Druhý den HORSCH Live byl věnován mimo jiné tématu řepky jako „výnosné plodiny“. Proč výnos řepky na mnoha místech způsobil zklamání a jak ho můžeme v roce 2022 stabilizovat? Řepka hraje v osevním postupu mnoha zemědělských provozů ústřední roli. Z ekonomických důvodů byla v některých regionech střední Evropy zařazována do osevního postupu stále častěji, kvůli čemuž je stále obtížnější ji úspěšně pěstovat. Navíc se rentabilní pěstování řepky ztížilo kvůli nedostupnosti různých základních prostředků na ochranu rostlin. Řepka je důležitým článkem osevního postupu, který byl v mnoha provozech ekonomicky velmi rentabilní. Při pohledu na minulý rok, kdy zemědělci v mnoha regionech na konci sezóny zklamaně počítali výnos, se samozřejmě nabízí otázka, jak to bude vypadat při příští sklizni v roce 2022 a co se dá udělat, aby výnosy opět stouply.

Tyto otázky zodpověděl v rámci své přednášky Ferenc Kornis ze společnosti N.U. Agrar GmbH. Vysvětlil, že řepka, která vlastně platila za „výnosnou plodinu“, je dnes spíše zlobivým dítětem. V roce 2021 se musela potýkat s nejrůznějšími faktory. Na jedné straně to bylo počasí a na druhé řepkoví škůdci, jako např. dřepčík nebo různé druhy nosatcovitých, ale také nemoci v osevním postupu, např. nádorovitost kořenů nebo bílá hniloba. Na řepku rovněž dolehly pozdní mrazy, deště a extrémní horko, stejně jako nedostatek živin.
„Srovnáme-li spolkové země, vyplývá z našeho hodnocení, že v nejdůležitějších pěstebních oblastech řepky byl výnos o cca 10 % nižší,“ uvedl Kornis. V některých regionech se sklidily méně než tři tuny řepky. Řepka dokáže hodně vykompenzovat, pokud má na začátku méně rostlin (25–40 rostlin/m²). Tato schopnost kompenzace je dána jednak hustotou tisíce semen (HTS), jednak hmotností tisíce semen. V dobrých pěstebních oblastech se výnos při HTS 6 g a 110 000 semenech/m² pohybuje kolem šesti tun řepky. Avšak kvůli ovlivňujícím faktorům, např. extrémním klimatickým jevům, problémům se škůdci nebo nedostatku živin, je dosažení tohoto cíle obtížnější. Při vysokých teplotách nad 35 stupňů, jaké panovaly v roce 2021, řepka neprospívá a semena jsou jen velmi malá s nízkou HTS. Podobně je tomu za mokra: tehdy odumírají jemné kořínky. Také to ovlivňuje HTS a celkovou hustotu semen. Navíc se často podceňuje ještě jedna věc, a to světlo,“ říká Kornis. Pokud má řepka v době květu málo světla, tvoří se jen málo pylu a následkem toho dochází ke špatnému opylení.
„Výsevní podmínky na podzim 2020/2021 byly v podstatě dobré. Říjen byl vlhký až mokrý, listopad suchý a mírný. Ve většině regionů se kořeny dobře vyvinuly. Problémem bylo, že také prosinec byl ještě skutečně mírný a řepka pořád rostla. To je sice výhodou při pozdním výsevu, ale nevýhodou při časném výsevu – jestliže řepka dále roste, potřebuje také dále živiny. Například v regionech, kde je už i tak dusíku velmi málo, pak nezbývá žádný. Řepka pomalu fialoví. Pokud se to stane, speciálně od stádia osmi listů, znamená to, že řepka hladoví a brzy přichází o pupeny,“ vysvětluje Kornis.
Loňský déšť během květu řepky přál bílé hnilobě. Kvůli kombinaci velmi chladného dne (méně než 10 °C) a krátce nato navazujícího velmi horkého dne (více než 34 °C) bylo uložení semen špatné a v důsledku toho byla také nízká HTS. Až do této fáze byly rostliny pěkně zelené a silné. Při náhlém nástupu vedra pak všechno zežloutlo. Pro zajištění výnosů řepky v letošním roce je nutné dále redukovat pupeny, zabránit tvorbě výhonků a lusků, zavčas a správně potlačit choroby nebo škůdce a navzdory aktuálně vysokým cenám dusíku zajistit přísun živin.

Kornis doporučuje umístit na jaře na vhodná místa lapače hmyzu, aby bylo možné včas reagovat na napadení nosatcovitými – v případě krytonosce čtyřzubého se umisťují ke keřům na kraji pole a na kraj lesa, v případě krytonosce řepkového do sousedících řepkových lánů z minulých let a u nich. Pro boj se dřepčíkem by setba v budoucnu měla probíhat spíše dříve a být řidší, protože velké škody zde nepůsobí ožírání listů, ale kladení vajíček. „Je-li rostlina silnější a listy tak mají tlustší stopky, žere larva, která je uvnitř, déle a méně se pak dostává do stonku řepky. Velká rostlina dokáže snést více larev, a přesto dobře kompenzovat – a ještě mít výnos. Pozdě vysetá, tenká rostlina nemá žádné rezervy a dřepčík ji jednoduše rozežere. Stačí k tomu i jen jedna nebo dvě larvy,“ říká Kornis.

Pro včasné rozpoznání nedostatku živin je vhodná analýza rostlin. Ta se provádí nejlépe už na podzim. Zavčas se tak zjistí, kde spočívá problém. Stopové prvky, např. molybden, rostlina potřebuje pro využití dusíku. Pokud stopové prvky chybí, klesá i účinnost dusíku. Proto je rozumné provádět pravidelně analýzu zásobování rostlin mikroživinami. Důležité je, aby řepka nehladověla. Na dotaz jednoho z diváků, jak se pozná správná startovací dávka, odpověděl Kornis: „Pokud začne řepka brzo fialovět, popř. pokud jsou nejstarší listy už žluté, pak je jasné, že zde už došlo k přeskupení dusíku. V tom případě je možné přidat v závislosti na lokalitě velké množství živin, řekněme 100 kg dusíku na hektar tak, aby řepka dál nehladověla. Brzy vysetá řepka totiž brzy potřebuje dusík a je nutné ji zavčas podpořit ve vývinu.“

Pěstební cíle budoucnosti

Také přednáška Dr. Huberta Kempfa (SECOBRA GmbH) na téma „Výzvy související s pěstováním pšenice v budoucnu“ přinesla zajímavé postřehy. Položil si především otázku, jaké pěstební cíle je třeba v roce 2022 stanovit, aby byly v roce 2030 stále aktuální.
Pěstební cíle jsou dlouhodobý proces. Od křížení druhů přes vytvoření variability a selekci až po kontrolu správných hodnot a registraci druhu uplyne cca 10–14 let. Pěstování pšenice se musí vyrovnávat se speciálními výzvami a problémy v souvislosti s omezováním prostředků na ochranu rostlin a hnojiv, se suššími a teplejšími vegetačními obdobími v důsledku změny klimatu (stres způsobovaný horkem i suchem) a také s rozmachem ekologického zemědělství. V současné době už existují možná řešení jako např. pěstování rezistentních odrůd, ekologická kvalita a také druhy tolerantní vůči stresu vlivem horka a sucha. Abychom ale mohli představit nová řešení a odrůdy v roce 2030, musíme se jimi zabývat již dnes. Budoucí pěstební cíle nám stanovuje společenský a politický vývoj, jakož i změna klimatu.

Dr. Kemp objasnil některé důležité základní předpoklady pro to, aby pěstování rostlin bylo vůbec možné, např. dostatečnou variabilitu genofondu příslušného druhu. Avšak ne vše, co je výhodou pro pěstování, je rentabilní pro zemědělce. Některé cíle se dají z pohledu techniky nebo pěstování rostlin realizovat výhodněji. Pěstitelé se především snaží u jednotlivých druhů dosáhnout stabilních výnosů a přizpůsobit je změnám klimatu. Dá se toho dosáhnout pomocí víceleté selekce prováděné na různých místech a v různých klimatických oblastech. Toto je základní předpoklad pro to, aby mohl zemědělec nabídnout odrůdy přizpůsobené danému regionu.
Mimořádné úspěchy zaznamenává pěstování rezistentních odrůd. Některé odrůdy tak vykazují dobrou odolnost vůči nemocem, např. odrůda „Kastell“. U té nebyly při pokusech u neošetřené a ošetřené varianty patrné žádné rozdíly ve výnosech. „Bez regulace růstu a fungicidů jsme v posledním roce dosáhli průměrně při všech kontrolách více než 100 q/ha. To je pro mě naprosto skvělý úspěch,“ říká Kempf. Řešením, jak dosáhnout menšího používání hnojiv, by mohla být selekce s ohledem na efektivitu dusíku nebo by bylo možné vsadit na odrůdy s vysokou kvalitou proteinů. Přitom by se ale muselo zohlednit, že při vysoké kvalitě je menší výnos semen, což by musel zaplatit trh,“ uvádí Kempf. V Německu aktuálně existuje 18 pěstebních programů zaměřených na ozimou pšenici. Ty většinou podporují středně velcí pěstitelé. Dr. Kempf na tomto místě zdůraznil, že tato práce zajišťuje, aby vznikalo dostatek nových odrůd a aby byly vhodné pro různá stanoviště.

Mikroorganismy v zemědělství

Také mikroorganismy hrají v zemědělství důležitou roli. Ale nejen zde: Jsou základem veškerého života na Zemi. Každý organismus, ať už člověk, zvíře nebo rostlina, má svůj vlastní mikrobiom. Na světě není v podstatě místo, kde by nebyly mikroorganismy. Také v oblastech a prostředích s extrémními podmínkami, např. v horkých pramenech, kde jinak není žádný život, se nachází mikroorganismy.

Mikroorganismy přitom nejsou jen bakterie nebo kvasinky, ale patří sem i řasy. Neboli, jak prof. Michael Schloter vysvětluje: „Všechno, co je menší než 50 mikrometrů a nedá se vidět pouhým okem“. V jednom gramu půdy žije více mikroorganismů než lidí na Zemi. Ve své přednášce vysvětlil význam půdního mikrobiomu pro kvalitu rostlin a pro lidské zdraví. V půdě jsou tyto organismy velmi důležité pro její kvalitu. Důležitou roli hrají právě v zemědělském kontextu, např. pro mobilizaci živin, ukládání uhlíku, odbourávání škodlivin v půdě nebo zachování kvality podzemní vody. Navíc mikroorganismy produkují látky, které jako jakýsi druh lepidla brání erozi.
Na tyto nejmenší organismy má však vliv způsob, jak žijeme a jak provozujeme zemědělství. Problémem je, že po celém světě se ztrácí diverzita mikrobiomů a my ji nedokážeme opět obnovit. Tato ztráta je způsobena zejména nadměrným používáním hnojiv, ale také monokulturami, prostředky na ochranu rostlin a určitými způsoby chovu zvířat. Pro člověka to znamená, že ztrácí rozmanitost a tím služby ekosystému, které mu půda poskytuje.

„V oblasti pěstování rostlin byla vždy snaha optimalizovat genom rostliny, zapomínalo se však přitom na mikroorganismy, které jsou k rostlině úzce přidrženy. To vedlo ke ztrátě funkce, pročež dnes musíme používat velké množství hnojiv,“ vysvětluje Schloter. Teď, když jsme poznali, kde je problém, se pokoušíme zejména stabilizovat mikrobiom v kořenech, aby se obnovila jeho funkce. Pokud chceme mít znovu více mikrobiální biomasy a více bakteriální diverzity, musíme mimo jiné obnovit ukládání uhlíku v půdě. To vede k větší rezistenci, stabilitě a odolnosti lokalit. Bylo by také vhodné vzít mikrobiom ze semen a přenést ho z jedné oblasti do druhé. Rostlinu stojí udržení mikrobiomu energii. Postupem času ale rostlina „zleniví“. Pokud rostlina nemá zcela optimální podmínky, stává se biom automaticky opět diverzní, protože rostlina vyměšuje takové látky, které živí mikroorganismy. „Pro srovnání si můžeme vzít například krajinu, kde často bývají vichřice. Lidé si zde staví domy se silnějšími zdmi než v oblastech, kde vichřice nebývají,“ říká Scholter
Lidský mikrobiom je stejně jako u rostlin výrazně ovlivňován životním prostředím. Scholter zde zmiňuje koncept „One-Health“, což znamená, že zdravý člověk žije ve zdravém prostředí. Zdraví lidí, zvířat a životního prostředí je navzájem nerozlučně spojeno. Pokud naše prostředí dostatečně nechráníme, mohou ve zvýšené míře vznikat patogenní mikroorganismy, které vyvolávají nemoci – u lidí, zvířat i rostlin. V posledních 40 letech jsme zaznamenali nárůst infekčních chorob, protože patogeny se kvůli nižšímu počtu nejmenších organismů v prostředí dokázaly lépe prosazovat. Zde může jako ochrana před patogeny sloužit vysoká diverzita mikrobiomů, proto je zachování mnoha různých mikroorganismů tak důležité.
Je-li kvalita půdy špatná, trpí také zdraví lidí. Mezi lidským zdravím a kvalitou půdy tak probíhá negativní zpětná vazba. „Musíme se snažit nastolit opět pozitivní vývoj. Toho dosáhneme, když toho přírodě zase dovolíme více – jak ve venkovském, tak městském prostředí. V zemědělství musíme pomocí zemědělských technik zajistit, aby opět vznikla větší diverzita mikroorganismů, čímž získáme zdravé půdy a tím také zdravé rostliny a v důsledku toho budeme i zdravěji žít,“ zdůrazňuje Scholter.

Nové metody, jak technickými opatřeními omezit použití postřikových látek

Rámcové právní předpisy použití postřikových látek stále více omezují. Pro dosažení cílů stanovených i v nové koaliční smlouvě, při současném zachování dobrých sklizňových výnosů, jsou zapotřebí nové technické a pěstební metody. Prof. Dr. Bernhard Bauer (HSWT Triesdorf) odpovídá ve své přenášce na otázku „Jaké nové metody a nápady máme k dispozici pro omezení použití postřikových látek pomocí technických opatření?“

Podle něj je důležité především to, aby se tato řešení dala realizovat v praxi. Pozornost je třeba zaměřit na jejich proveditelnost: Co můžeme dělat? Jaké produkty jsou myslitelné? Jak je musíme dále rozvíjet? Řešením může být substituce, např. v mechanické ochraně rostlin. Častějším plečkováním a vláčením se dají nahradit herbicidy. Další možností by mohlo být rozšíření osevních postupů. Jiné metody se zaměřují na omezení prostředků na ochranu rostlin pomocí techniky. Optimalizací aplikační techniky je možné zlepšit jejich rozložení, pronikání do rostlin nebo skrápění. Avšak ne u každého opatření na ochranu rostlin se dá aplikační technika využít k optimalizaci aplikovaného množství. Pro správné rozhodnutí o opatření mohou pomoci i takové věci jako modely napadení škůdci nebo meteorologické údaje tak, aby byla ochrana rostlin při odpovídajícím plánování proveditelná pokud možno cíleně a v optimalizovaném množství.
V oblasti fungicidů se aktuálně pracuje na zcela novém konceptu. Myšlenkou přitom je, že např. ozimá pšenice už nebude považována za plošnou, ale za prostorovou plodinu. Budou zakládány široké řádky. Pomocí speciálních trysek se zajede mezi řádky a aplikace bude probíhat „ze strany“. Výhodou by přitom mohlo být, že se při této aplikaci dají cíleněji a spolehlivěji obsáhnout i spodní části rostlin. V tomto směru probíhají v Triesdorfu první pokusy,“ říká Bauer.
Velký potenciál Bauer vidí také v pulsně šířkové modulaci neboli „PWM“. Zde je každá tryska na postřikovacím ramenu schopná se několikrát za sekundu otevřít a zavřít. Pokud poměr doby uzavření k době otevření činí 50 %, je aplikováno poloviční množství. Velkou výhodu vidí v možnosti řídit spektrum kapek a aplikační množství téměř navzájem odděleně. „Někdy potřebujeme málo vody, ale jemné kapky. Toho se dá se systémem PWM dosáhnout poměrně snadno, dokonce je možné provést úpravu na poli, specificky podle dané dílčí plochy,“ uvádí prof. Dr. Bauer.

Zcela jistě je zde ještě potenciál pro další vývoj – jednak v tom, jak rostliny ošetřovat ve vztahu k prostorové nebo plošné plodině, jednak s ohledem na využití a další vývoj technických možností. Přesto aktuální stav rovněž ukazuje, že existují cesty, jak se dá stanovených cílů dosáhnout bez toho, abychom řekli, že určité aplikace již nejsou možné.

Kamery při ochraně rostlin

Tématem „Kamerové systémy při ochraně rostlin“ se při diskusním vstupu moderovaným Michaelem Braunem zabýval také Theodor Leeb (HORSCH LEEB Application Systems GmbH). Společně s Dr. Jensem Königem (Robert Bosch GmbH, Bereich Smart Agriculture), prof. Dr. Bernhardem Bauerem (HSWT Triesdorf) a Dr. Robinem Minkem (spoluzakladatel a jeden z jednatelů SAM-DIMENSION.com) se věnoval otázce, zda kamery v ochraně rostlin nahradí lidské oči, zda jejich rozpoznávací algoritmy pomohou integrované ochraně rostlin a zda se pomocí této techniky podaří dosáhnout významnějšího potenciálu úspory při ochraně rostlin.
Kamery s algoritmy v budoucnu pomohou lidským očím při ochraně rostlin. Avšak aktuálně je rozhodnutí na zemědělci. Protože i ty nejlepší techniky využívající kamerové systémy mohou zemědělci v současné době použít při rozhodování pouze jako podporu.

Pro použití kamer je rovněž důležité, aby něco dokázaly vnímat. Ve stádiu, kdy ještě není plevel vidět, jsou tak např. opatření s využitím předběžného ošetření herbicidy pro opticky podporované postupy vyloučené. Potenciál úspor vidí prof. Bauer především u látek působících přes listy nebo při likvidaci problematických plevelů. K omezení prostředků na ochranu rostlin přispívá také mechanická ochrana rostlin s detekcí řádků pomocí kamer, čímž je možné nahradit herbicidy. Také u plísňových onemocnění nabízí kamery možnost rozpoznat příznaky, včas reagovat a aplikovat na danou plochu příslušné fungicidy.
Z technického hlediska je zapotřebí velmi přesné vedení ramen, vysvětluje Theodor Leeb. To je podmínka pro pásové postřikovače vybavené kamerami a pro bodový postřik; jinak to nefunguje, protože trysky, resp. spoty musí být umístěny přesně nad řádkem plodiny, resp. plevelem.

V rozhovoru s Theodorem Leebem nazvaném „Systém detekce rostlin – kamerové systémy budoucnosti?“ (viz str. 28) se o různých použitích kamerových systémů dozvíte více.

Více se o tématech HORSCH Live dozvíte přes QR kód nebo přímo na stránkách www.horsch.com/live.