Je třeba přemýšlet uceleně
Georg Mayerhofer je zemědělec sršící novými nápady. Spoustu jich už vyzkoušel a dosáhl s nimi řady úspěchů. Navzdory tomu stále hledá nové metody, jak své hospodářství do budoucna spravovat. terraHORSCH byl u něj na návštěvě v Ortenburgu (Dolní Bavorsko).
Při naší návštěvě na začátku listopadu vlastně Georg Mayerhofer nemá moc času. Sezóna výmlatu kukuřice je ještě v plném proudu a on musí pravidelně dohlížet na sušičku. Na naše setkání si nakonec ale udělá více času, než jsme původně zamýšleli. Protože nám toho má skutečně mnoho co ukázat a vyprávět.
Po celé spolkové zemi je Georg Mayerhofer známý jako držitel titulu „Zemědělec roku 2017,“ který uděluje Ceres Award. Už tehdy porota potvrdila, že se nebojí aplikovat nové postupy a dále je vylepšovat. To platí například pro téma StripTill. Georg Mayerhofer vybavil své naprosto běžné zařízení pro pásové zpracování půdy tak, aby s hadicovým zapojením mohl na pole aplikovat i zbytky po kvašení. „StripTill se v mém hospodářství skvěle osvědčil,“ říká zemědělec: „Ačkoliv máme písčité až jílovité půdy a spousta kolegů mě od toho odrazovala. Ochrana před erozí je v našich podmínkách mimořádně důležitá. A já pěstuji řádkové plodiny, které je třeba hnojit. V pruzích, příčně ke svahu a šetrně k půdě, aniž bych musel na meziplodinu vjíždět s velkým sudem se to ukázalo být jako opravdu dobrý systém. Zbytky po kvašení jsme mohli zapracovávat velmi mělce, jen asi do 15 centimetrů. Problémem pro mě přitom ale je glyfosát. A bez něj tento postup nefunguje. Pro své hospodářství však hledám dlouhodobou perspektivu bez závislosti na zemědělské chemii obecně a speciálně bez závislosti na určité účinné látce. Proto se aktuálně nacházíme v přechodné fázi, kdy provoz převádíme na ekologické hospodaření. Dlouhou dobu jsem přemýšlel, že půjdu více směrem k hybridnímu zemědělství. V této souvislosti jsem už i něco vyzkoušel, např. pěstování řepky bez insekticidů. I to fungovalo dobře. Ale upřímně: neklaplo to s cenou. Navzdory snahám např. pomocí certifikátu udržitelnosti DLG, nebyl trh ochoten zaplatit něco navíc. Dalším důvodem byla skutečnost, že máme více než 1 450 krmných vepřů. Už se sice dlouho snažíme, aby se zvířata měla dobře, např. v kotci je méně zvířat a vznikají oblasti pro hraní, ale modelem budoucnosti zcela určitě není konvenční chov vepřů na roštových podlahách.“
Přechod na bio
Georg Mayerhofer obhospodařuje 350 hektarů a od 1. července 2021 se rozhodl svůj způsob hospodaření změnit. Po dlouhých úvahách se rozhodl pro členství v jednom svazu, a to svazu ekologického zemědělství Naturland: „Líbí se mi na něm zejména to, že se jedná o velký a mezinárodní svaz,“ říká. „To je pro mě v globalizovaném světě důležité. Navíc v Naturlandu mohu spoustu rozhodnutí dělat sám. Je zde ale i sociální stránka. Například hodinová kompenzace mezi chovateli selat a chovateli vepřů na výkrm. Je to spravedlivé, obě strany na tom vydělají. Doposud sice bio prasata nechovám, ale těším se, že do tohoto tématu brzo proniknu.“
Bodem zlomu ale byla bioplynová stanice. Mayerhofer v ní má 75% podíl, jiný, konvenčně hospodařící kolega 25 %. Tuto konstelaci by hospodář rád zachoval. V opačném případě by musel smlouvu mezi společníky vypovědět. Teď ale může využívat 30 % externího rostlinného substrátu. Dalším faktorem bylo, že při změně hospodaření vzniká méně kejdy, stanice je však z hlediska tepla a kejdy výhodná. Protože však příští rok končí dotační období, budou do budoucna jistě platit jiné rámcové podmínky.
Georg Mayerhofer se už nemůže dočkat, až s ekologickým zemědělstvím začne naplno. S napětím očekává zejména speciální plodiny. Mnoho věcí ale může dělat už teď. „Líbí se mi zejména postupy regenerativního zemědělství s trvalým ozeleněním a s jen minimálními zásahy do půdy,“ vysvětluje hospodář. „V praxi jsem viděl spoustu úspěšných příkladů a sám jsem také shromáždil nějaké zkušenosti. Bez použití pluhu už pracujeme několik let. Nedívám se na to ale ideologicky. Vždy, když to jde, pluh vynechám, ale když je to nutné, použiji ho. Jako například letos. Kvůli mokru během sklizně jsem na některých polích oral. Výsledek je výrazně lepší než na polích, která se jen zkypřila. Tam jsou ještě vidět všechny stopy po kombajnu. Celkově je mým cílem spojovat postupy regenerativního zemědělství s ekologickým přístupem.“ V centru jeho pozornosti přitom stojí tvorba humusu. „Protože kvůli změně klimatu a s tím související erozi vlivem větru a vody budeme muset udělat ještě víc,“ říká přesvědčeně hospodář.
Striktní rozdělení
Georg Mayerhofer aktuálně začíná sbírat zkušenosti. Na přechodnou dobu začlenil do svého osevního postupu 40 hektarů jetelové směsi a směsi žita a vikve. Žito pak vytváří podmínky pro pohanku.
Všechna jeho pole se dají rozdělit do dvou kategorií: „vhodné k plečkování“ a „nevhodné k plečkování“. To znamená, že na svazích se zásadně nepěstuje kukuřice nebo sója. Bio cukrová řepa byla také zajímavá, ale v současné době pro ni nemá hospodář vybavení. Kde jsou pole jen trochu ve svahu, zakládá pásy proti erozi. Ty mají šířku 15 nebo 30 metrů. Na nich roste většinou směs žita a vikve plus druhá plodina jako podsev. Nehnojí se. Cílem je, aby první sečení mohlo proběhnout v červenci a poté ještě pokud možno dvakrát. A tento systém navíc ještě doplňuje bioplynová stanice.
Ozelenění zbývající plochy se provádí pomocí kvalitních meziplodin zahrnujících rostliny odolné vůči zimě. Při co nejmenším obdělávání půdy se tak zde dají na jaře vyset řádkové plodiny. Pro kolegy z oboru je pohled na Mayerhoferova pole jistě naprosto nezvyklý. Zatímco oni se snaží mít co největší lány, on je vědomě rozděluje. Vícenáklady však udržuje v určitých limitech.
Kvůli minimalizaci nebezpečí eroze zakládá hospodář na svých polích ochranné pásy se směsí žita a vikve. 
Všechna pole jsou rozdělena na „vhodná k plečkování“ a „nevhodná k plečkování“. 
Beetle Bank se táhne napříč lánem. Je to životní prostor pro malé živočichy.
„Pomocí širokého osevního postupu a stálého ozelenění jsme chtěli dostát požadavkům doby,“ říká Georg Mayerhofer. „Jak přesně tento osevní postup bude vypadat, se ale ještě rozhoduje. Plánuji většinou na dva roky dopředu. Kromě sóji je určitě zajímavá quinoa a pohanka, slunečnice a amaranth v bio kvalitě. Co se plodin náročnějších na plečkování týče, budeme je střídat tak, aby v osevním postupu byl pravidelně jetel nebo směs žita a vikve. Aktuálně pěstujeme silážní kukuřici, sójové boby, ozimou pšenici, ozimé triticale, ozimý ječmen, ozimé boby, mužák prorostlý a nějaký oves. V přechodném roce jsme navíc vynechali ozimou řepku a ozimou tvrdozrnnou pšenici. K tomu se přidává jetel, směs žita a vikve a žito typu Plus, které není nutné hnojit. Navíc jsem vysel jílek jako trvalý zelený porost.“
Na lidech záleží
Velmi spokojený je hospodář se svým současným týmem: „Velmi dobře se mi spolupracuje se Sebastianem Ernstem, který u mě pracuje na plný úvazek. Je to opravdový profesionál v pěstování plodin. Hodně spolu diskutujeme o našich nápadech a společně hospodářství rozvíjíme. Také Martin Gruber, aktuálně náš učeň, k nám skvěle zapadl. Velmi dobré zkušenosti mám také s praktikanty. Navíc zaměstnávám ještě tři pracovníky na zkrácený úvazek, kteří většinou jezdí s traktorem nebo, jako v případě Georga, pracují se zvířaty. A samozřejmě mi podle možností pomáhá můj otec.“
Mimochodem, traktory. V hospodářství jsou aktuálně tři. A v plánu je nákup dalšího. Největší traktor má výkon 250 PS. K dispozici je také vlastní sklízecí mlátička. Celkově ale Georg Mayerhofer není nijak přemechanizovaný. Je-li to možné, sdružuje se s kolegy do družstev. Co však podle něj musí probíhat absolutně v termínu, je plečkování a vláčení. Vlastní už plečku Transformer VF s pracovním záběrem 6 metrů, nákup bran plánuje na příští rok. Rozhodl se pro brány Cura od společnosti HORSCH. „Stroje mě musí přesvědčit nejen z technického hlediska,“ říká hospodář. „Se společností HORSCH spolupracuji už dlouho a dobře. Naše filozofie jsou podobné, protože já i firma máme zájem věci dále rozvíjet. Kromě toho mě velmi inspiruje osobní kontakt a odborné diskuse s jejími pracovníky.“ Svůj postřikovač HORSCH však Georg Mayerhofer nedávno prodal, jak s úsměvem podotýká.
Hospodář představuje výsledek plečkování se strojem HORSCH Transformer. 
Doposud pracoval hospodář s předváděcím strojem. V plánu už ale má nákup bran Cura od společnosti HORSCH. 
Také přesná secí technika George Mayerhofera je od společnosti HORSCH.
Bez GIS to nejde
Pro Georga Mayerhofera je důležité využívat geografické informační systémy. Přednostně pracuje s JD Operations Center, které údaje, např. mapování výnosu nebo řízení jízdních stop, integruje do Farm Facts. Ostatně bez informační podpory by to celé nemohlo fungovat. Aktuálně hospodář obhospodařuje 120 lánů (18 kukuřice, 17 pšenice, 9 ječmene), které jsou navíc často opatřeny protierozními pásy. Na tomto velkém počtu však hospodář vidí i kladné stránky: „Máme tak možnost se důkladně věnovat osevnímu postupu. A pozitivní vliv to má rovněž na rozmanitost druhů.“
Právě poslední téma je pro Georga Mayerhofera velmi důležité. Při společné prohlídce hospodářství projíždíme kolem pole, v jehož středu se táhne šest metrů široký pás s pestrou směsí rostlin. „To je Beetle Bank, kterou jsme založili, abychom poskytli životní prostor malým živočichům i ptákům,“ vysvětluje nám Mayerhofer. „Je to v rámci jednoho výzkumného programu a probíhá to na vědeckém základě.“
Perspektiva
Jak to bude v bio hospodářství dál s chovem vepřů na výkrm, to je ještě otevřené. Ale Georg Mayerhofer už má svoje plány: „K hospodářství by se to velmi dobře hodilo, především při současných cenách bio prasat. Přemýšlím o reorganizaci a o tom, že budu už využívat jen tři z dosavadních pěti chlévů. Na rozhodnutí si ale nechávám čas. Nejsem pod tlakem. Chlévy jsou zaplacené a můj otec je vždy udržoval v dobrém stavu. Bylo by ale pěkné pěstovat vlastní bio krmivo. Potíže vidím maximálně v odběru selat.“ S tím souvisí další nápad, který je už ve fázi realizace: produkce velmi kvalitního hovězího masa Wagyu. Georg Mayerhofer už buduje vlastní stádo. S produkcí masa ale začne až tehdy, až bude mít potřebný počet zvířat. Své plány vysvětluje takto: „Skot má na statku své vlastní místo. Můžu tam využít zimní chlév, mohl bych ho ale také rozšířit. K dispozici mám pastviny, které můžu nejdříve posekat a poté ohradit. Konečný výkrm pak může probíhat s vlastním bílkovinným krmivem. Přestože mí zaměstnanci i já jsme vášnivými polními hospodáři, musíme my zemědělci vždy přemýšlet uceleně. A chov dobytka k tomu zkrátka patří.“
