Postřiková technika na všech světadílech
Theodor Leeb z HORSCH LEEB Application Systems GmbH v rozhovoru vypráví, jaké cíle firma v oblasti postřikové techniky sleduje, jaká je situace na trzích a co je pro samochodné postřikovače na trhu stěžejní.
terraHORSCH: Kterým směrem se podle Vás vývoj na mezinárodním trhu s postřikovou technikou ubírá?
Theodor Leeb: V minulých dvou letech byl na exportních trzích velkým tématem objem zásobníků. Doposud byl zpravidla zájem o maximální objem 5 000 litrů. To se ale mění a stoupá poptávka po větších zásobnících. My teď nabízíme i pro export objem 6 000 až 8 000 litrů. Tato poptávka zákazníků souvisí mimo jiné s efektivitou. Dává smysl mít na poli k dispozici více vody, resp. kapaliny a ulehčit tak logistice. Větší objem se ale odráží i na celkové hmotnosti stroje. Dnes můžeme díky nově vyvinutému konceptu s čelní kabinou a rozdělením hmotnosti 50:50 vyrobit stroj s objemem 6 000 nebo 8 000 litrů, jehož celková hmotnost nečiní více než hmotnost konkurenčního stroje s 4 000 litry. U strojů s kabinou uprostřed je pak hmotnost rozdělena v poměru 70:30; tyto stroje jsou kvůli zatížení na zadní nápravu velmi těžké, a proto je objem zásobníku limitovaný. Další vývojový směr souvisí s poptávkou po větší šířce ramen, než je dnešních 30 až 36 metrů. To jsme dříve znali z takových trhů jako např. Holandsko. Tam to má topografické důvody. Je tam mnoho zavlažovacích příkopů vybudovaných ve vzdálenosti padesát metrů. Podobné je to ve Francii. Celkově poptávka po větším pracovním záběru na exportních trzích roste. V současné době tak nabízíme i 50 metrů.
V neposlední řadě jde o to, aby byl výkon stroje méně závislý na obsluze a abychom odhalili výkonové rezervy. Tento cíl se snažíme naplňovat pomocí automatizace.
terraHORSCH: Proč se na trzích setkáváme s trendem používat k postřiku větší množství vody?
Theodor Leeb: Zemědělci v USA mají kvůli malému množství vody, vysokým rychlostem a větru občas problémy s aplikací. Účinnost při ne zcela optimálním skrápění klesá. Tím se problém zvětšuje. Větší množství vody zpravidla zlepší efektivitu postřiku. Téma množství použité vody vyvstalo v souvislosti s úvahami o efektivitě, o tom, jak s malými postřikovači dosáhnout velkého výkonu. Zde se kyvadlo možná vychýlilo až moc jedním směrem, postupem času však dochází k určité nápravě. Podíváme-li se na historii postřikovačů s malým množstvím vody, najdeme klasické samochodné postřikovače s objemem zásobníku 2 000 až 4 000 litrů, které se musely používat co možná nejefektivněji na velké ploše. Největším ukazatelem plošného výkonu zde bylo a stále je aplikované množství vody na hektar.
terraHORSCH: Jaké největší rozdíly pozorujete na různých trzích?
Theodor Leeb: Na exportních trzích prodáváme hodně samochodných postřikovačů. Především na Ukrajině, v Rusku, Kazachstánu nebo v Severní Americe, popř. Kanadě. K nim se aktuálně přidává Brazílie a na toto léto plánujeme vstoupit na trh v Austrálii. V Severní Americe najdeme spoustu farem, kde stroje řídí sami majitelé, speciálně u rodinných podniků. Požadavky na komfort ovládání a jízdy jsou tak zde velmi vysoké. V jiných regionech se zase klade důraz na snadné, robustní ovládání, protože tam kvůli velikosti hospodářství stroje obsluhují externí pracovníci. Musíme se tak vyrovnat s výzvou, aby se stroji mohli jezdit a ovládat je pracovníci, kteří nejsou až tak technicky zaměření. Zde nabízíme dobrá řešení. Co se základních požadavků týče, jako např. kvality práce, výkonu a spolehlivosti, jsou všude stejné, ať už se jedná o zákazníky ze Severní Ameriky, Brazílie, Ruska atd. Základní prvky musí souhlasit. Jak se říká, rozdíly existují v oblasti komfortu nebo doplňků pro ovládání. V tomto směru mají na nás vyšší požadavky západní trhy, např. USA a Kanada. Může se stát, že zákazníci prosazují určité požadavky, na jiné ale až takový důraz nekladou – například držák kelímku nebo kožené sedadlo. Někdo si za ně rád připlatí, pro jiného nejsou až tak důležité, podobě jako při koupi auta.
terraHORSCH: Jak moc se při vývoji stroje soustředíte na řidiče?
Theodor Leeb: Co se ovládání strojů týče, nabízíme různé volitelné vybavení. I zde pozorujeme globální rozdíly. Zatímco na některých trzích se klade důraz především na výkon, spolehlivost a dobrou kvalitu aplikace, jiné trhy navíc vyžadují vysoký stupeň automatizace, komfortní doplňky a chtějí i optimum, co se kvality postřikování týče. Proto zde máme široký záběr, abychom dokázali reagovat na přání zákazníků co možná nejflexibilněji. Vnímám rovněž, že v této souvislosti přichází stále častěji požadavek na pracovní postupy s vysokým stupněm automatizace až po plnou autonomii. Díky vysoké automatizaci je možné se rozhodnout už předem, jak něco provést a kdy a co udělat, a ne až na stroji. Naším cílem je, aby řidiči na stroji prováděli pouze kontrolní činnosti. Rozhodovací procesy se mají dokumentovat, aby se daly dodatečně vysledovat. Tyto požadavky přichází především od velkých zemědělských provozů, které mají hodně zaměstnanců. Často jsou to provozy v Rusku, Brazílii, nebo na Ukrajině, které se musí vypořádávat s manažerskými výzvami ohledně vozového parku a personálu. V neposlední řadě jde o to, aby byl výkon stroje méně závislý na obsluze a abychom odhalili výkonové rezervy. Tento cíl se snažíme naplňovat pomocí automatizace. Ta je pro mě předstupněm, resp. podmínkou autonomie. V této souvislosti sledujeme také celý pracovní postup – tzn. od plánování jízdních stop po logistická témata. Tyto stroje jsou samozřejmě pomocí HorschConnect připojeny na internet. Přesně tak vidíme, kdy a proč musí řidič zasáhnout do pracovního procesu, např. protože musí objet překážku na poli nebo protože je ucpaná tryska. Na základě těchto informací jsme schopní systém průběžně optimalizovat a dále vyvíjet. Je to také ukazatel, jak daleko ještě máme k čistě autonomnímu řešení.
terraHORSCH: Proč je nutné mít tak velké portfolio samochodných postřikovačů?
Theodor Leeb: Pro šíři nabídky jsou určující dva faktory. Jednak se v jednotlivých regionech potkáváme s různými plodinami s různými požadavky na rozchod kol a světlou výšku vozidla. Jednak jsou zde různé rámcové podmínky, které stanovují omezení pro použití na silnici. Nejsou jednotné ani pro Evropu, natožpak pro svět. Například ve Francii nesmí mít stroje vnější šířku větší než 2,55 metrů, aby mohly jet na silnici 40 kilometrů za hodinu. V USA, Rusku, Brazílii nebo na Ukrajině máme větší volnost. Povolená vnější šířka samozřejmě významně ovlivňuje konstrukci stroje. To je kromě různých konceptů rámů zřetelně vidět i u různých konstrukčních tvarů ramen. Např. zde v Evropě musíme technicky zajistit, aby se široká ramena dala sklopit na méně než 2,55 metru. Pro exportní trhy využíváme stanoveného konstrukčního prostoru a ramena sklápíme na vnější šířku 3,20 metru. Jednotlivé prvky ramen tak mají větší průřez, což pak zase znamená větší stabilitu. To má pro exportní trhy rovněž smysl, protože zde pracovní rychlosti někdy činí i 30 km/h a např. v Brazílii je postřikovač kvůli dvěma sklizním ročně v provozu téměř po celý rok. Hektarové výkony se tak nedají srovnat s evropskými provozy. Kvůli různým půdním a regulačním požadavkům je proto rozumné pokrýt trh více typy strojů.
terraHORSCH: V některých regionech v Brazílii se setkáváme s terasovitým uspořádáním. Je to u velkých pracovních záběrů problémem při vedení ramen?
Theodor Leeb: Pole v Brazílii jsou velmi hrubá a nerovná. Mimo jiné kvůli cíleně zakládaným terasám a mnohaleté přímé setbě. To je pro pojezdové ústrojí a pružení jistě výzva, přičemž my zde velmi dobře bodujeme s naším nově vyvinutým zavěšením kol. Terasy v Brazílii jsou spíše hráze, které byly vybudovány pro vedení vody. V Severní Americe jsou pak pro nás výzvou uměle zakládané vodní příkopy, které cíleně slouží k odvodňování polí. Naše navádění ramen BoomControl se skvěle hodí pro jejich čisté vedení nad rostlinami i v extrémních podmínkách. Je zde ale ještě jedna věc, kterou bych rád vylepšil. Týká se to právě přejíždění teras nebo projíždění odvodňovacími příkopy. Představte si, že vozidlo vjede do příkopu. Stroj se nakloní dopředu, ramena se vzadu zvednou. BoomControl to zaznamená a opět nastaví ramena dolů. V příštím okamžiku sjede do příkopu zadní náprava. Při současném pohybu ramen a stroje dolů pak nemusí být mezi rameny a terénem dost místa. Abychom tomu zabránili, přišli jsme s následujícím nápadem: Sjede-li samochodný postřikovač do prohlubně nebo dolů z terasy, otočí se podvozek dopředu nebo dozadu. To zaznamenáme gyroskopem a hned budeme aktivně navádět ramena, abychom zabránili dvojímu pohybu dolů. Bude tak zajištěna bezpečnost, aniž by musel řidič zasahovat. Jsme ale teprve na začátku vývojové fáze, takže ještě nemohu říct, kdy bude tento systém dostupný.
Kvůli současné diskusi o spalovacích motorech v Evropě se může stát, že budou opět vyžadovány přísnější limity. To ale zatím neočekáváme.
terraHORSCH: Plánujete pro Brazílii, že byste samochodné postřikovače vyráběli přímo na místě? A pokud ano, v jakém časovém horizontu?
Theodor Leeb: Brazílie je pro nás významným trhem, který konstantně roste, a my tam chceme zapustit pevné kořeny. Proto rozšiřujeme náš závod v Brazílii, abychom mohli vyrábět na místě. Pro výrobu na místě hovoří rovněž Local Content nebo celní problematika. První prototyp by se měl vyrobit ještě letos. Sériová výroba je pak reálná od roku 2023.
terraHORSCH: První vysoký samochodný postřikovač HORSCH měl světlou výšku kolem 1,6 metru – to nestačí?
Theodor Leeb: Naše zkušenosti s PT 350 ukázaly, že u slunečnice je světlá výška 1,6 metru kompromisem. V některých letech to může fungovat dobře, ale jsou roky, kdy slunečnice vyroste do výšky 1,8 metru. Její hlava je citlivá, může se snadno poškodit. Proto u našich nových modelů VL a VN volitelně nabízíme nastavení na světlou výšku dva metry. Zkušenosti s PT 350 ale také ukázaly, že světlá výška 1,6 metru je většinou dostačující pro kukuřici. Z toho důvodu má standardní provedení VL a VN světlou výšku 1,6 metru.
terraHORSCH: Jak to vypadá s tryskami a řízením trysek? V Evropě se hojně používá pulzní řízení; jak je tomu na jiných světadílech?
Theodor Leeb: Povědomí zákazníků a jejich zájem o tento typ řízení u nás výrazně roste. V Severní Americe, kde před cca 25 lety přišly na trh první PWM systémy, se používá téměř všude. Na velkých plochách v Brazílii, Rusku, na Ukrajině atd. není poptávka tak silná, protože kvůli struktuře polí se hlavní výhoda pulzní modulace pomocí CurveCompensation většinou tak neuplatní; úvratě jsou zde spíše rovné a na poli není třeba objíždět moc překážek. Zde stačí náš osvědčený AutoSelect, který umožňuje různá aplikační množství a různé jízdní rychlosti.
terraHORSCH: Jak to vypadá s emisní normou v případě samochodných postřikovačů? Mluví se o celosvětovém sjednocení?
Theodor Leeb: Pro zachování konkurenceschopnosti na různých trzích se tématem výfukových plynů musíme samozřejmě zabývat. V Evropě aktuálně platí stupeň 5, v Jižní Americe, Rusku a na Ukrajině stačí stupeň 3. Protože zařízení k čištění výfukových plynů představuje podstatnou část nákladů na výrobu motoru, nabízíme oba stupně. Sjednocení ve střednědobém horizontu neočekávám. Exportní trhy se budou případně pomalu dotahovat na Evropu a rozdíly se budou zmenšovat. Je však možné, že kvůli současné diskusi o spalovacích motorech budou v Evropě opět vyžadovány přísnější limity. To ale zatím neočekáváme.
terraHORSCH: Samochodný postřikovač je na celém světě velmi zajímavým nástrojem na ochranu rostlin. Jaké u něj máte očekávání?
Theodor Leeb: Každý rok se ve světě vyrobí cca 9 000 samochodných postřikovačů. Distribuce je ale velmi nerovnoměrná. Hlavním trhem je zcela jistě Severní a Jižní Amerika. Evropa je relativně konstantní. Největší růst u samochodných postřikovačů pozoruji ve východní Evropě. Náš cíl je jasný: na všech trzích chceme mít významný podíl. Jsem ale realistický a vím, že to v jednotlivých zemích bude trvat různě dlouho. V mnoha zemích Evropy jsme už na předních pozicích. Na východoevropských trzích, tedy v zemích s vysokým podílem importované postřikové techniky, je poptávka po našich strojích velmi dobrá. To je jednak zásluha našich skvělých distribučních a servisních týmů, ale také slabosti zákazníků pro evropskou techniku. Na tradičních trzích se samochodnými postřikovači v Severní a Jižní Americe je to trošku jinak. Zde platí, že je třeba se technicky od ostatních odlišit. První zpětné vazby a prodeje však ukazují, že nabízíme přesně ten technický vývoj, na který zemědělci čekají. Vidím to tedy nadějně. Na australském trhu jsme teprve od letošního léta. Kvůli koronaviru jsme náš vstup na tento trh posunuli, protože nebylo možné cestovat. Očekáváme zde rovněž dobrý vývoj.
Dalšími důležitými body jsou ISOBUS a GPS naváděcí systémy. Právě při našem celosvětovém zaměření je nanejvýš důležité, abychom byli otevření velkému počtu různých systémů a dodavatelů. Zjišťuji, že každý region upřednostňuje jiné výrobce terminálů a naváděcích systémů. Z toho důvodu samozřejmě nabízíme normované rozhraní ISOBUS pro aplikační terminály a inteligentní univerzální rozhraní pro naváděcí systémy. Navíc máme kamerový systém, se kterým můžeme automaticky navádět u monokultur.
terraHORSCH: Na kterých trzích se uplatňují tažené postřikovače?
Theodor Leeb: Zemědělci se často otevřeně ptají, zda se jim dražší samochodný postřikovač vyplatí nebo zda stačí výhodnější tažený stroj v kombinaci s tahačem, který se například používá pro výsev kukuřice. Co se komfortu nebo aplikačních možností týče, dnes už zde nejsou žádné velké rozdíly oproti samochodným postřikovačům. U obou jsou zabudovány stejné technologie. Na severu Kanady se např. pěstuje jen málo kukuřice, takže není zapotřebí tak velká světlá výška a stačily by tažené stroje. Pro velké provozy považuji za ekonomicky nejlepší řešení kombinaci samochodného postřikovače a tažené techniky. Připravenost v těchto zemích je, chybí ale ještě vhodná technika. Proto rozšiřujeme řadu Leeb AX o variantu pro export; má větší objem a postřiková ramena přizpůsobená tamějším podmínkám.
terraHORSCH: Jak zapadá postřikovač s tříbodovým závěsem do globální strategie?
Theodor Leeb: Pro stroje s tříbodovým závěsem máme stabilní trh, především v Německu a Francii. Krajina ve Francii je velmi kopcovitá, především na jihu. S taženým zařízením se zde pracuje obtížně. Samochodné postřikovače se pro zdejší velikosti hospodářství nehodí. Zde se nabízí kombinace stroje s tříbodovým závěsem a čelním zásobníkem. Malý samochodný postřikovač s dobrou trakcí a rozdělením hmotnosti – to dává smysl a v nadcházejících letech tomu nebude jinak. To samé vidíme v Anglii. Pro velmi malá hospodářství v Polsku nebo Česku ještě nemáme tu správnou techniku. U zařízení s tříbodovým závěsem používáme částečně stejnou technologii jako u samochodných postřikovačů, co se navádění ramen, spínání trysek a čištění týče. LEEB CS, což je název pro novou techniku, je tak vybaven osvědčenými technologiemi BoomControl, CCS Pro a Autoselect. Když se dnes podívám na sektor ochrany rostlin, podařilo se nám našimi inovativními řešeními stanovit v Evropě nová měřítka. Dalším krokem teď je dostat naši vyspělou aplikační techniku k zemědělcům po celém světě a plně jim ji zpřístupnit. To je pěkná výzva, na kterou se těším. Nepřetržitě pracujeme na sobě samých a na našich výrobcích a chceme nabídnout zemědělcům ta nejlepší možná řešení – pak budeme schopní být předním výrobcem v oboru i celosvětově.