Nový duch
Pauline a Paul-Henri Lelucovi se původně věnovali obchodování a novinařině. Před 14 lety však přesedlali na zemědělství. Rozhodli se nejen pěstovat rozmanité plodiny, ale také vyrábět neobvyklé produkty. Například vodku. terraHORSCH přináší článek o dobrodružné cestě těchto dvou snílků, kteří se nedají ničím odradit.
Historie jejich rodiny, pokračování rodinného hospodářství a touha poskytnout jejich čtyřem dětem naplněný život – to byly důvody, proč Paul-Henri Leluc v roce 2007 po svém dědečkovi převzal hospodářství ve francouzském regionu Beauce. „Návrat do Faronville je pro mě návratem ke způsobu života, který nás přivádí blíž k našim kořenům. Navíc tak můžeme dělat to, co si pro své děti přejeme nejvíce: žít na statku, mít tam svou práci, dělat něco naplňujícího, ale především něco trvalého vytvořit – nejen na našich polích, ale také ve společnosti. Naše hospodářství je víc než jen pracovní projekt. Jde o komplexní myšlení a vyváženost.“
Paul-Henri Leluc klade velký důraz na mezilidské vztahy. Ten přenáší na své spolupracovníky a pomocníky; rovněž jsou pro něj důležité vztahy se zákazníky. Hnací silou je pro něj vrozená zvědavost, která ho motivuje na věcech dále pracovat.
Rozšíření osevního postupu
Mnoho let zpět byl osevní postup velmi omezený. Zahrnoval pšenici, cukrovou řepu a jarní ječmen. Hlavní plodinou byla řepa, pěstovali ji každé tři roky, někdy dokonce každé dva. Šířily se tak nemoci, navíc výrazně klesaly výnosy. Kovaříci, popř. drátovci a kořenomorka způsobovali obrovské škody. Navíc byl problém s merlíkem, takže se pětkrát muselo vyjet na pole a ošetřit je herbicidy. Přesto se nedařilo dosáhnout zdravých polí. Jakmile skončily kvóty na cukrovou řepu, bylo i Paul-Henrimu Lelucovi jasné, že je čas na novou strategii. K tomu říká: „Rámcové podmínky v zemědělství se neustále mění. Musíme se pořád přizpůsobovat.“
Začal tedy zavádět širší osevní postup a současně omezovat zpracování půdy. „Měl jsem několik cílů: omezit plevel a škůdce, ušetřit náklady, ozdravit půdu, zvýšit množství živin a skončit s pěstováním cukrové řepy. To kvůli tomu, že pro nás představovalo příliš mnoho rizik. Začal jsem osevním postupem složeným následovně: pšenice, ječmen, brambory, pšenice, pšenice, ječmen a kukuřice. K tomu jsem vždy přidával meziplodiny. Abych podpořil tvorbu humusu, sel jsem po každé sklizni směs svazenky, hořčice, slunečnice, bobu a ředkve. Tato směs dává slámu, díky rozvětvenému kořenovému systému zajišťuje lepší strukturu půdy a navíc zásobuje půdu a následnou plodinu živinami. Výhodou jsou nízké náklady, které se pohybují kolem 55 €/ha.
Můj postup se orientuje na co možná největší výtěžek, ten ale velmi závisí na počasí. Cílem je vždy optimalizovat výnosy a řízení živin. Například nikdy neseji pšenici po pšenici, pokud pořádně nevyrostly meziplodiny.“
Pauline Leluc je odpovědná za marketing a všechny administrativní záležitosti. 
Obilí je na hospodářství Paul-Henriho Leluca seto strojem Avatar 12 SD.
Vhodné stroje
„Avatar 12 SD se optimálně hodí pro naši strategii konzervačního zemědělství. Tento secí stroj je z pohledu jednoho metru pracovního záběru výhodnější než 8metrová verze, setí je možné na 25 cm a dá se také omezit hustota výsevu na 300-350 zrn na metr čtvereční kvůli snížení výskytu nemocí u tvrdé pšenice. Také se lépe ovládá než 8metrový stroj. Pokud moje kalkulace nevyjde, můžu ho zcela jistě prodat dál. Nákupem tohoto stroje tak nepodstupuji žádné riziko. Pokud bude fungovat, nechám si ho. Pokud nebude fungovat, můžu ho bez velké ztráty prodat.
Protože se přesné secí stroje s kotouči a radličkami doplňují, máme také HORSCH Sprinter 8 CO s úzkými radličkami pro výsev meziplodin do strniště v létě. Tyto secí stroje jsou důležitou součástí naší strategie šetření času. Zvyšujeme tak i kvalitu zpracování polí využívaných pro brambory a pro výrobu lihovin. Brambory mají sice vyšší obchodní marži než pšenice, ale při konzervačním zemědělství představují vysoké riziko. Kontakt slámy se slupkou je často zdrojem nemocí.“ Kukuřice je seta postupem StripTill.
Základní změny
Po jeden rok pracoval Paul-Henri Leluc konvenčně, rychle ale zjistil, že se jen točí v kruhu. Pak se zaměřil na prodej brambor. „Jeden soused mi nabídl, že si pole pronajme, já jsem ale odmítl. Raději jsem chtěl svoje brambory pěstovat sám a pak dál prodávat.“ O rok později, když zjistil, jak celý systém funguje, investoval do budovy na skladování a ošetření produkce a začal ji dodávat na trh. Nejdříve do Rungisu, na největší francouzský trh, pak do Itálie, Španělska a Portugalska. Aby dosáhl větší marže, brambory třídí. „Tím zajišťuji, že se mi dodané zboží z 95 % zaplatí – bez ztrát kvůli hlíně nebo nevyhovující velikosti.“
Obchod běžel dobře, ale Paul-Henri Leluc hledal novou výzvu. „Pořád potřebuji nové projekty. Mám rád, když se na statku něco děje. V hlavě jsem měl obrázek hospodářství nebo vinařství z dřívějších dob, kde pořád panuje čilý ruch.“
Spouštěčem nakonec byl pobyt ve Finsku, který organizovala Valtra. Navštívil tam palírnu a zúčastnil se ochutnávky vodek. „Vždycky jsem byl milovník skotské whisky Vodka mě do té doby nijak zvlášť nezajímala. Ale to se kompletně změnilo. Viděl jsem v ní potenciál pro naše hospodářství. Vodka z brambor se perfektně hodí do našeho modelu.“
Konec kvót na cukrovou řepu znamenal platbu 140 000 € za povolení k pěstování. Proč ale platit, když rentabilita stejně padala volným pádem? Bylo lepší vložit peníze do jiných, rentabilnějších projektů. Paul-Henri Leluc šel tedy do rizika. Na základě svého nadšení pro lihoviny vypracoval obchodní plán a našel pro něj podporu u banky. Koupil destilační zařízení, které nainstaloval v hospodářství ve Faronville. „Vsadil jsem si na budoucnost: Vodka není u francouzských konzumentů ještě zažitá a trh ovládá několik málo výrobců. Je to uzavřený kruh a člověk se musí všemu naučit sám.“
Znalosti Paul-Henri Leluc ale nezískával z učebnic chemie: „Absolvoval jsem kurzy v destilérce Ergaster v Noyonu v departmentu Oise. Rozhodující je metoda, kterou brambory zkapalníte. A samozřejmě je nutné najít ideální odrůdu, co se chuti a konzistence týče. Při filtraci jsem toho vyzkoušel hodně. Kvasnice jsou tak říkajíc kouzlo, které přemění cukr na alkohol. Podle rychlosti, jakou proces přeměny probíhá, se liší chuť. Zrání a skladování v lahvi má rovněž velký vliv na kvalitu.“
Pro výrobní proces bylo samozřejmě nutné zvládnout mnoho úředních překážek, např. u celního úřadu a úřadu pro hospodářskou soutěž, úřadu na ochranu spotřebitelů a pro boj proti podvodům. Výroba alkoholu podléhá přísné kontrole. „To mě zase poněkud zbavilo iluzí,“ přiznává Paul-Henri Leluc. „Ale od chvíle, kdy jsem koupil destilační zařízení, není cesty zpět.“
Jiný duch
Kvůli volatilitě cen obilí a vysokým prodejním cenám ploch se mnoho zemědělců snaží zvýšit svou marži snížením výrobních nákladů. To však není případ Paul-Henriho Leluca. „Co se snižování nákladů týče, jsme už na dolní hranici. Mohli bychom případně ušetřit ještě 25 až 30 €, ale v budoucnu se budeme spíše soustředit na zvyšování obratu na hektar,“ vysvětluje. „Dnes na našich 260 hektarech dosahujeme obratu na 1,5 milionu.“
Nové postupy jsou z pohledu obchodu tedy žádoucí. Je ale těžké je realizovat v praxi. „S ostatními zemědělci si vyměňuji zkušenosti ohledně konzervačního zemědělství a omezování postřikových látek, ale ne o nejnovější části mého projektu, výrobě pálenek. Nikdo si nenechá nahlížet do karet, protože jsem jejich konkurent. Hodně jsem si toho přečetl a intenzivně se věnoval celé řadě témat. Ale především jsem sobě a svému projektu věřil. V tomto projektu se mohu sám realizovat. A potvrzuje se moje rozhodnutí dělat to jinak. Naopak bolí, když se mi nedostává podpory nebo když zjistím, že ostatní pochybují o tom, o čem jsem sám tak přesvědčený. Ale spokojenost a hrdost, kterou cítím, to zase vyrovnávají.“
Marketing je důležitý
I v zemědělství je marketing velmi důležitý. V něm má hlavní slovo manželka Paul-Henriho, Pauline. Stejně jako v případě prodeje a administrativních záležitostí. „Marketing chápu jako komunikační nástroj, který zákazníkovi zprostředkovává autenticitu. Pěkné fotografie a inscenování každodenního života není v rozporu s poctivostí. Každý zemědělec může dělat poctivý marketing. Neprodává totiž zdání, ale skutečnost! V této souvislosti bychom chtěli na sociálních sítích rozšířit hashtag #venezvérifier (= „přijď a přesvědč se sám“).
Příběhy, které vyprávíme, ukazují, že máme radost, když u nás můžeme přivítat spotřebitele. Nic jim o nás neřekne víc! Tady se nedá lhát. Proto hovoříme i o postřikových látkách. 50 % našich zákazníků se tak jako tak na ně zeptá. Vidíme, že je to pro ně velké téma.“
Zemědělci pracují v primárním sektoru a nějakou dobu to trvalo, než se Lelucovi naučili zacházet s instagramem. Nicméně Le Monde, L’Express a Le Point se o hospodářství dozvěděli právě díky sociálním sítím. Nic by se tedy nemělo podceňovat! Díky tomuto propojení vznikají kontakty, které mohou přerůst v přátelství, což zase připravuje cestu pro další kontakty.
Jako zemědělci, popř. jako výrobce uvádějící na trh nové produkty museli Lelucovi přemýšlet i o balení a o způsobu, jak produkty a práci na statku představit na fotografiích: jak začít snít, aniž by bylo nutné fotografie příliš upravovat. Začít snít a nenechat si sny vymluvit. „Pro nás je důležité, aby byl tento autentický marketing trvalý a abychom vytvořili opravdový příběh. Rozhodla jsem se dát našemu produktu a našemu hospodářství duši. Až někdo za 200 let uvidí naši fotografii viset v palírně a náš x-tý vnuk povede podnik i nadále… na to bych byla neskutečně hrdá.“
Na závěr
Paul-Henri a Pauline Lelucovi jsou zemědělci, výrobci a podnikatelé tělem i duší. Jejich světem však není jen hospodářství. Jejich ekonomické aktivity se točí kolem toho, co je pro ně nejdůležitější: kolem jejich dětí. „Chtěli bychom svým dětem ukázat, že rovnováha je možná po celém světě: práce a rodina, finanční úspěch a zemědělství, vytváření pracovních míst a život na venkově, životní prostředí a produktivita. Co se posledního bodu týče, hodně jsme toho vyzkoušeli a angažujeme se v Global G.A.P., celosvětovém sdružení na podporu Guten Agrarpraxis (G.A.P., česky dobrá zemědělská praxe), a v Label HVE (Haute Valeur Environnementale = ekologicky hodnotný).
Na konec přidává Paul-Henri Leluc ještě důležitou radu: „Rád bych sdělil čtenářům terraHORSCH pár slov na závěr: Člověk nesmí sledovat jen jednu cestu a trvat na ní. Každá chyba je příležitost postoupit dál. Naslouchejte spotřebitelům, sledujte, co dělají sousedé, nechte se inspirovat kolegy z oboru – je to důležité, aby člověk zůstal otevřený novým věcem. Svět zemědělství se mění natolik, že by bylo iluzorní doufat, že budeme moci celý život pracovat stejnými metodami. Jsem otevřený i biologickému zemědělství a budu se všemožně snažit, aby moje pěstitelské strategie byly úspěšné.“