„Osud mě zavál k HORSCH“
Amir Ali Sabiri toho má ve svých 23 letech za sebou tolik, že by to vystačilo na román. Po útěku z Afghánistánu a Íránu se dostal do své nové vlasti, do Německa. A teď s vynikajícími výsledky dokončil studium ve společnosti HORSCH.
K úspěšnému ukončení oboru průmyslový mechanik ve Schwandorfu však vedla dlouhá cesta – ta začala 4 700 km daleko, v afghánském Samanganu. Tam se Amir Ali Sabiri narodil.
Když mu byly dva roky, uprchla jeho rodina do Íránu a svůj nový domov našla v Isfahánu, asi 250 kilometrů jižně od hlavního města Teheránu. Amir Ali tam má ještě dva bratry a tři sestry. Žije tam i jeho matka. Jeho otec zemřel, když mu bylo 13 let. Amir Ali musel opustit školu a jít pracovat, aby se postaral o rodinu. V 16 letech poznal svou první velkou lásku, děvče bylo tak jako on afghánského původu. Její bratři však s tímto vztahem nesouhlasili a vyhrožovali mu smrtí.
V domě U dobrého pastýře
Jeho matka a strýc pak rozhodli, že musí pryč ze země, aby ho nezabili. Protože nemohl zpět do Afghánistánu, měla být jeho cílem Skandinávie. Ve Švédsku a Dánsku totiž žije mnoho Afghánců.
Za noci a mlhy začala Amir Aliho „Odysea“, která trvala více než pět měsíců, a z Íránu ho přes Turecko, Rumunsko, Maďarsko a Rakousko zavedla přes Pasov do Mnichova. Odtamtud pak nakonec vedla do Schwandorfu. Na konci této dlouhé cesty ho společně s dalšími mladými lidmi, kteří byli na útěku bez rodičů, ubytovali v domě „U dobrého pastýře“ v Ettmannsdorfu. Neměl tehdy ještě ani 17 let a už byl víc než pět měsíců bez přestání na útěku.
Dům U dobrého pastýře po nějaké době zorganizoval návštěvu centra profesního vzdělávání ve Schwandrofu, kde se začalo s výukou německého jazyka. Když totiž chcete porozumět cizí zemi a jiné kultuře, je jazyk klíčem ke všemu.
Na otázku, jak se na útěku přes všechny tyto země vlastně dorozumíval, odpovídá: „Zvládl jsem to s trochou angličtiny. Naštěstí jsem v Íránu viděl spoustu filmů v angličtině s perskými titulky. Tak jsem se učil.“
Už po třech měsících v 10. třídě postoupil Amir Ali díky svým dobrým výsledkům do 12. třídy. Zde mohou žáci absolvovat praxi v závodech v regionu a vyzkoušet si, co by jim šlo. Po praxi ve dvou firmách, kde pracoval jako obráběč kovů, se Amir Ali dostal na krátkodobou praxi do firmy HORSCH. Zde se tak osvědčil, že mu bylo nabídnuto, aby se vyučil na odborného pracovníka pro kovozpracující průmysl. Amir Ali řekl bez váhání ano. „Byl jsem vděčný, že mě konečně přijali, a také jsem jim chtěl svou prací poděkovat,“ říká Amir Ali.
Odborný pracovník pro kovozpracující průmysl je uznávaný dvouletý učební obor s vysokým podílem praxe a malým množstvím teorie. Učňovská místa tehdy HORSCH vytvořil navíc k už plánovaným místům.
Ocenění
Jednou z největších výzev pro něj byla odborná terminologie. V každodenním životě se už docela dobře dorozuměl. Ale specifické odborné pojmy, které se na něj ze všech stran sypaly, se musel teprve všechny naučit.
Díky píli a vytrvalosti se mu podařilo učební obor po dvou letech dokončit; se známkou 1,3 byl jedním z nejlepších.
Od té doby Amir Ali pracoval ve výrobě jako odborný pracovník, zakrátko se ale probudila jeho ctižádost. Rozhodl se, že si vzdělání doplní a další jeden a půl roku věnuje tomu, aby se vyučil na průmyslového mechanika. Při práci ve výrobě a logistice totiž poznal, že se toho má ještě mnoho co učit.
Také v tomto druhém učebním oboru byl jedním z nejlepších v celém Bavorsku a dosáhl na známku 1,3. Navíc ho IHK Regensburg/okres Horní Falc/Kelhaim ocenila jako nejlepšího z jeho učebního oboru. „Teprve teď mohu zde ve Schwandorfu vydat ze sebe to nejlepší. Našel jsem si zde spoustu přátel a teď, když dobře pracuji, dostávám i nadále povolení k pobytu a mohu zde zůstat. Rád bych si vydělal peníze na další návštěvu matky v Íránu.“ Za první ušetřené peníze ji v roce 2020, dlouho po svém útěku, navštívil. A rád by své rodině vrátil něco z peněz, které na jeho útěk tak tvrdě našetřila.
Rozhovor končí se slovy: „Doufám, že zde budu moci zůstat. Kdyby mě odsunuli do Afghánistánu, dostal bych se do země, kterou neznám a kterou si už ani nepamatuji. Moje vlast je nyní Německo.“