Zemědělství v době koronaviru
Kdo by si dokázal před pouhými třemi měsíci představit, že se zemědělství a zemědělci někdy stanou systémově významní – a to po celém světě? Koronavirus to umožnil. Důležitá témata regenerativního zemědělství teď nesmí ustoupit do pozadí. Michael Horsch vysvětluje proč.
Diskuse mezi ekologickým a konvenčním zemědělstvím dostala věcné obrysy. U legislativy je patrné, že všechno, co hospodářství dodatečně zatěžuje, není prosazováno za každou cenu. To ale neznamená, že témata jako klima, zdravé potraviny atd. mizí. Naopak: Nyní získávají novou kvalitu a posouvají se na úroveň, na které můžeme my zemědělci se společností diskutovat racionálněji.
Jako příklad uveďme snížení spotřeby postřikových přípravků. Mnoha zemědělcům je jasné, že to není jen požadavek společnosti. Zkušenosti s naším hospodařením jsou toho důkazem. Odolnost vůči postřikovým přípravkům (např. u psárky polní) se neustále zvětšuje a vyšší aplikovaná množství vedou jen ke krátkodobému zlepšení. Kromě toho rok od roku zjišťujeme, že těsné osevní postupy řepky (25 % +) se vymstí. Výnosy řepky už nestoupají. Naopak. Někde dokonce klesají – navzdory nebo kvůli většímu použití ochranných přípravků!?
To vede k tomu, že se více rozšiřují osevní postupy (diverzita) a automaticky se vrací opatření na ochranu rostlin. Stále častěji vidím jarní plodiny a tím také řádkové plodiny, které se rovněž sejí přesnými secími stroji. V této souvislosti se uvažuje o tom, ošetřit jen jeden řádek herbicidem a do toho využít mechanickou likvidaci plevele. K těmto plodinám ostatně patří i řepka, která se může set na 50 cm.
Regenerativní zemědělství (hybridní zemědělství) bude dlouhodobě další alternativou k ekologickému, resp. konvenčnímu zemědělství. Chceme se profilovat i v tomto segmentu a podporovat „regenerativní“ myšlení. U regenerativního zemědělství si mnoho lidí automaticky představí novou formu ekologického zemědělství. To není pravda. Regenerativní aspekt se velmi dobře hodí i pro konvenční zemědělství.
Je samozřejmé, že při regenerativním přístupu je snaha omezit chemické hnojení a ochranné přípravky na biologické procesy v půdě a v rostlinách, nebo je dokonce nahradit. Chceme-li ovlivňovat prostředí, ve kterém žijí půdní organismy tak, aby mohly částečně nahradit funkci např. chemických hnojiv, musíme lépe pochopit, v jakém vztahu rostlina, resp. kořen s půdou a biologickými organismy je a jakou roli půdní organismy hrají.
A musíme si rovněž uvědomit, že úkolem regenerativního zemědělství není v první řadě dále zvyšovat výnosy, ale dosáhnout vyšší kvality půdy, přirozeného zdraví rostlin a vyšší kvality ve formě většího výskytu živin v našich obilninách. Nezapomínejme, že ukládání uhlíku do půdy (tvorba humusu) je možné jen při tomto způsobu hospodaření, i když téma klimatu nyní v době koronaviru poněkud ustoupilo do pozadí.
Proto bychom se i v budoucnu chtěli více zabývat regenerativním zemědělstvím. V Německu, Rakousku, Francii a Anglii už mají s tímto tématem dlouholeté zkušenosti. A my bychom rádi využili i mezinárodních znalostí. Proto nás těší, že jsme získali Joela Williamse, mezinárodně uznávaného odborníka. S Joelem připravíme několik článků – první najdete hned na dalších stranách – a doufáme, že se naučíme mnoho z toho, co už je na mezinárodní úrovni o regenerativním zemědělství k dispozici.