Seminář HORSCH 2019

Vyprodáno v Sitzenhofu. Téměř 1100 čtverečných metrů velká školicí a výstavní hala byla až do posledního místa obsazená. Personalizované vstupenky bylo tentokrát poprvé možno získat pouze online – systémem, který se osvědčil. Programem dne prováděl Michael Braun z marketingu společnosti HORSCH. Zatímco se všichni ostatní referenti v nejširším smyslu zabývali digitalizací, den začal agrotechnicky.

To tedy znamená: Když má člověk hnůj, může snadno provozovat biologické zemědělství, ale jak je to s provozy bez chovu dobytka? „Po dvou až třech letech bez hnoje klesnou výnosy o dvě třetiny, protože chybí přívod energie do půdy“, řekl vědec. Když člověk nemá žádná stájová zvířata, která zvířata pak mohou dodat potřebnou energii? „Půdní živočichové jsou klíčem k úspěchu“, vysvětloval Dr. Wilfried Hartl. V půdě je přítomno velké množství háďat octových, dešťovek atd. „Pohlíží-li se na půdní živočichy jako na dobytek a příslušně se krmí, lze biologické zemědělství provozovat bez chovu dobytka“.
V roce 1983 začaly v Rakousku pokusy s kompostováním potravin. Přitom se vycházelo z následujícího: S kompostem přichází spousta uhlíku jako „trvalého humusu“ do půdy. Ale jak můžeme humus dodatečně vnést do půdy? Přes meziplodiny? Určitě ano, říká Dr. Hartl. Meziplodiny jsou dodavateli živin a uhlíku. Avšak právě v jeho domovině v jihovýchodním Rakousku je často velmi sucho a pěstování meziplodin je proto obtížné, ale ne nemožné. Správné zpracování půdy dodatečně přináší pozitivní efekty. Avšak odborník varuje: „Řekneme-li bezorebně, neznamená to hned obohacení humusem!“
Důležitá je pórovitost od 40 do 60 %, neboť tam žijí půdní živočichové a kořeny. Kontinuita pórů je důležitá např. pro zabránění povodním. Zabránit by se naproti tomu mělo vytváření takové struktury půdy, které umožní velký podíl nepřístupné vody, protože rostlina se svými kořenovými vlásky nedostane. Střední póry mají největší zásobní objem vody, především velmi výrazně ve spraších. Jílovitá půda má naproti tomu 60% pórovitost, ale až 40 % jemných pórů, které jsou naplněné pro rostlinu nevyužitou vodou. Protože nejsou žádné stroje, které podporují půdní póry, musí tento úkol zastat kořeny rostlin s půdními organismy. Díky greeningu získáme více kořenů v půdě. Dr. Wilfried Hartl doporučuje greening pokud možno bez luštěnin, aby nebyly podporovány infekce. Podíl luštěnin do 20 % je však ještě v pořádku (závisí na stanovišti).
Právě v suchých oblastech by se měla meziplodina sít přímo za sklízecí mlátičkou, aby bylo zabráněno dalším ztrátám vody. V tomto případě se často počítá každá hodina. Při později vysetém greeningu (tj. rostliny nejsou dostatečně vyvinuté) je poměr C/N nízký (pod 10), takže jsou živiny dostupné stejně rychle jako u kejdy. Svazenka má naproti tomu poměr C/N přes 60. To bývá dobré pro trvalý humus, ale špatné pro rychle dostupný humus. Odborník k tomu řekl: „Zemědělec by se měl zamyslet: Jaký je cíl mého greeningu?“ Jeho závěr zněl: Pokud nejsou v půdě utužené vrstvy a kořeny jsou schopné pro růst do větších hloubek, udělal zemědělec vše dobře.

 „Úspěšné“ lidové referendum proti umírání včel se konalo rovněž v únoru 2019. Toto požadovalo: 10 % květinových pásů a 30 % bio. „K tomuto tématu vychází neutrální články“, potěšilo Michaela Horsche. Jako pozitivní příklad uvedl www.bluetenkorn.de, kde zaznamenali kladnou odezvu, přestože používají postřikovou techniku. Zemědělec v tomto případě vysel každých 30 m květinové pásy do pšenice, které chemicky neošetřuje. Michael Horsch vyzval přítomné: „Každý z nás musí zastoupit roli advokáta a promlouvat se sousedem.“ Zemědělství dospělo do bodu, kdy používáme příliš mnoho chemie a z části příliš těžké stroje.

Nekontrolovaný nárůst počtu inženýrů se musí zpomalit. Protože jejich větší počet neznamená větší úspěch.

Informoval, že rodina Horschových již 50 let obhospodařovala statek Sitzenhof – a to 50 let bez orby. Před 40 lety zde byl zahájen státní pokus na třech polích (přímý výsev, kypřič, pluh). Výsledek: Posuzuje-li se ornice, lze v porovnání s přímým výsevem nalézt na oraných pouze čtvrtinu a na kypřených parcelách pouze polovinu množství žížal. Rodina Horschových nebyla dříve brána velmi vážně. Ovšem vizi o zdravé půdě nikdy neztratila. „Celá rodina společně razila myšlenku, resp. vizi“, prohlašoval jednatel. Přitom v centru by mělo vždy stát: Bude stav půdy dostatečný pro další roky? Předpokladem je zdravá půda na což navazuje zdraví člověka. „Již dnes musíme přemýšlet o tom, jaká budou příští střídání plodin a kultur“, řekl Michael Horsch. „Plant-Based Food Generation“ je nový trend, pro kterým by se měli nadchnout i profesní kolegové. Navíc by se měli zemědělci více zajímat o přístup „hybridní zemědělství“ (spojení konvenčního a ekologického). Razantní přibývání bio-podniků, a to převážně velkých bio-rostlinných podniků, dramaticky zvýší nabídku bio-produktů. „Pravděpodobně díky tomu klesnou ceny za bio-výrobky, což ovlivní především menší podniky. Politika vede ke zničení rodinných eko provozů“, vyprávěl Michael Horsch.
K tématu digitalizace prohlásil: „Když všichni po něčem volají, většinou už to není aktuální. Digitalizace nás přeci nespasí a nenahradí odborné praktické znalosti!“ Před 25 lety byly první výnosové mapy vytvořeny pomocí sklízecích mlatiček. Díky všem Farm-management nástrojům očekávání zákazníků vzrostla a kapsy firem se plnily. Pro takzvané „Precision Farming“ je v současnosti na trhu tolik nástrojů, že Horsch zde pro sebe již nevidí žádný potenciál. Nové je „Prescription Farming“, tedy zemědělství podle receptu. Za tímto pojmem se má skrývat, že zemědělci nakonec nejsou potřeba, a tedy i žádná odborná praxe. „To nemůže být pravda“, říká Michael Horsch. Co se ale ovšem může stát, že si zemědělci na základě restrikcí jednoho dne řeknou, že už mají všeho dost a Prescription Farming bude nezbytnou pojistkou k zajištění potravy. 
V pravidelných vyhodnoceních podniků z celého světa Horsch řekl, že zemědělci, kteří vydělávají nejvíce peněz, vlastní nejmenší počítače. „Když vedoucí podniku kvůli digitalizaci pouze sedí v kanceláři, chybí na konci čistý výnos 500 €“, řekl Michael Horsch a doplnil: „Zemědělci s nejlepšími čistými výnosy jsou venku a rozhodují na místě. Vydělávají své peníze na poli.“ Je nelogické, aby byl vedoucí podniku vázán na kancelář. Naopak v chovu dobytka to vypadá jinak: Zde pomáhá digitalizace zemědělci zvířata v klidu pozorovat.
Proč ale potřebujeme digitalizaci? Jednotná rozhraní, resp. jednotný jazyk (nejen mezi výrobci, nýbrž i se státem) vidí Michael Horsch jako nutnost. Spotřebitelé chtějí 100% zpětnou dohledatelnost potravin („tranparentní zemědělec“). Pokud budou výnosy v Evropě stále klesat, bude se podíl potravin z okolního světa z důvodů nižších nákladů stále zvyšovat. 100% transparentnost by mohla vyvinout politický tlak, aby bylo vidět, jak se u nás v porovnání se zbytkem světa produkuje. „Zemědělci by měli k digitalizaci přistupovat aktivně a pozitivně“, vyzýval Michael Horsch. K tomu má patřit i automatizace určitých pracovních procesů. „Robot jednou bude vrcholem automatizace“, prohlásil jednatel a doplnil: „Autonomní jízda po poli bude realizovatelná snadněji než v silničním provozu. Nicméně tomu předchází ještě dlouhá politická cesta, jejíž výsledkem bude správné právní i bezpečnostní řešení.“

Precision Farming, Smart Farming, Digital Farming, Zemědělství 4.0 - Co to vlastně znamená? „Všechny pojmy znamenají víceméně to samé“, řekl Dr. Patrick Ole Noack. „Skrývají se za tím základní technologie jako jsou senzory, telemetrické systémy, CAN-BUS a nástroje pro úpravu dat. Ale jak je tomu u všech nástrojů, nejsou všechny univerzálně použitelné, vyžadují údržbu a také zručnost a zkušenosti při jejich použití. Především neudělají všechnu práci za vás.“ Ve strojírenství bylo dosaženo určitých hranic. Vnější rozměry strojů, zatížení na nápravu, tlak na půdu, přesnost rozdělení osiva, minerálního hnojiva a slámy. Další zdokonalení už nepřinesou větší efektivitu. „Ale i člověk má hranice“, říká Dr. Patrick Ole Noack. „Z technického hlediska má člověk omezenou paměť, omezenou schopnost multi-taskingu, vnímání a objektivity. Dalšími výzvami, kterým musí člověk čelit, jsou neustále se ztrácející orná půda a chybějící pracovní síly v zemědělství. V důsledku strukturálních změn se podniky zvětšují a zaměstnanci mají čím dál tím menší přehled o pozemcích jejich podniku. Zde může být Precision Framing oporou.“
Jako jednu z největších výzev vidí profesor zatížení podzemní vody dusíkem. Zeptal se: „Odkud vlastně přicházíme?“ Dříve lidé počítali výnosy pouze od oka, hnojivo dávkovali rukama. Prof. Dr. Hermann Auernhammer uznal, že se tyto schopnosti v důsledku strukturálních změn ztrácí. Myšlenkou bylo: tam, kde to méně roste, by se mělo i méně hnojit. Proti tomu však stojí názory některých rostlinářů, že na takových místech by se naopak mělo hnojit více…
Dr. Hermann Auernhammer je podle pohledu Dr. Patricka Ole Noacka jeden z průkopníků Precision Farming. Automatické zaznamenávání dat, technika dílčích polí, řízení vozového parku a polní robotika tak mohou zlepšit řízení provozu, porostu, strojů a práce. V zemědělství jsou různé faktory, např. rostliny, půda nebo počasí, tak rozmanité, že je zde digitalizace komplikovanější než v jiných oblastech. Máme však již přes 10 let zkušeností. Ze začátku bylo nahlíženo na Precision Farming jako na nepotřebné rozhazování peněz, rychle se však tento názor změnil, když začal být zřejmý užitek.

Dr. Patrick Ole Noack nyní posoudil různé dílčí oblasti Precision Farming:

• Automatické řídicí systémy: Před přibližně 20 lety přišly první řídící jízdní systémy, , pak automatické řídicí systémy. Dodatečně vystrojitelná řešení fungovala ještě s třecím kolem na původním volantu traktoru. Brzy bylo zřejmé, že jsou tyto systémy s ohledem na nárůst efektivity ekonomicky zajímavé.
• ISOBUS: Je základem mnoha funkcí Precision Farming. V normě DIN ISO 11783 je např. upraveno, jak se mají společně používat terminály.
• TIM: Znamená Tractor Implement Management. Na pracovním stroji snímají senzory nepřetržitě různé parametry, přes ISOBUS jsou předávány povely na traktor. Traktor je defacto řízen přívěsným strojem. Tento systém je již možné sériově využít, nicméně problémy s odpovědností zabraňují současnému zavedení na trh.

„Zatímco dříve se investice do těchto systémů pohybovaly v pětimístných sumách v německých markách, dnes je terminál a ISOBUS součástí standardní dodávky traktoru“, uvedl Dr. Patrick Ole Noack.

Precision Farming by mohl být prostředkem k nárůstu efektivity, nejen při hnojení, ale i při ochraně rostlin díky rozpoznávání plevele. Dalším stupněm by pak byla aplikace podle aplikačních map s předchozí online kontrolou a schválením příslušným úřadem. V takovém případě by však zákony musely být strojově čitelné. Problémem je, že většina toho není logicky představitelná.  
„Digitální možnosti se v zemědělství využívají s různou intenzitou“, je zkušeností Dr. Patricka Ole Noacka. „Spínání dílčího záběru, automatické řídicí systémy a Farm Management software jsou již velmi široce rozšířené. Ale specifické hnojení pro dílčí plochy a mapování výnosů se již využívá méně. Vytváření aplikačních map, které budou prakticky využitelné, je stále ještě výzvou.“ 
„Je tedy digitalizace smysluplná?“, tak zní výchozí otázka – „Ano a ne“, řekl k tomu Dr. Patrick Ole Noack. „Digitalizace není žádný všelék, nýbrž rozsáhlý balík nástrojů. Jednotlivé nástroje se však nehodí pro každý podnik, plodinu či zaměstnance. Pomocí správné kombinace lze dosáhnout vyšší efektivity a lepšího zisku. Naopak špatná kombinace zvyšuje náklady a pracovní zátěž. Pokud však některý z digitálních nástrojů zemědělci práci usnadní, ušetří náklady nebo zvýší výnos, pak může být jeho použití smysluplné.“

Obecně je Max Stürzer fandou menšího výsevu. Za pomoci výsevních map mohl přizpůsobit množství osiva půdním podmínkám. Navíc je využil i pro první hnojení.

Má rozhodnutí mi počítač nemůže vzít.

Ale tím to také na nějakou dobu skončilo, a to především proto, že se toto téma dále na vědecké úrovni nerozvíjelo. „Takže jsem výnosy sice mapoval, ale nevyužil jsem jejich plný potenciál“, informoval zemědělec. „Nové možnosti se objevily teprve se zavedením GPS. Protože je moje žena Američanka, mám v Americe kontakty a s tématem „Automatické řízení“ jsem se seznámil velmi brzy. Zpočátku pro mě byla tato technologie příliš drahá, nicméně používám ji od roku 2008. Přesnost +- 20 cm byla zpočátku akceptovatelná, ale s používáním takové techniky rostly i mé vlastní nároky. V roce 2010 jsem si proto pořídil vlastní RTK stanici a pracuji se systémem SectionControl. Důsledně plánuji stopy, přičemž největší problém z hlediska hmotnosti představuje sklízecí mlátička. Za vlhkých podmínek se utužení ve spodních vrstvách vytváří neustále na stejných místech. Rád bych ale zmínil, že nejsem naprosto striktní v tom, aby každý stroj jel ve stejných stopách. Říkám tomu proto CTF ‚light‘. Velkou předností je, že si můžu napevno naplánovat kolejové řádky. Tím pádem můžu ráno jezdit v suchých stopách a jakmile vlhčí místa přes den vyschnou, přemístím se na ně.“ Práce s liniemi A-B se u zemědělce Stürzera ukázala jako problematická. Již jen správné pojmenování je obtížné. Kdežto u pevných kolejových řádků zůstávají hranice pole vždy přesně stejné, ‚necestují‘. Předností je to například u pýru, který často rád proroste z nečistých okrajů polí. 
„Dříve jsem vždy oral až k posledním kořenům stromů“, řekl Max Stürzer. „Nehledě na to, že v současnosti již vůbec neorám, zaznamenal jsem díky mapování výnosů, že jsou v těchto místech náklady na hnojivo a ochranu rostlin stejné, výnosy jsou však velmi nízké. Výsledkem bylo rozhodnutí utvořit lány tak, abych na nich mohl jezdit co nejhospodárněji. Cípy a špatně sjízdné okraje jsem odstavil.“
Max Stürzer patří k průkopníkům Precision Farming. Nicméně solidní vybavení a agrotechnické zkušenosti jsou podle něj klíčem k úspěchu. „Má rozhodnutí mi počítač nemůže vzít“, řekl. „A k tomu, abych znal historii svých pozemků, zpravidla nepotřebuji žádný soubor. Naším nejdůležitějším základem je půda. A už jen z přičichnutí lze poznat, jestli je půda v pořádku nebo ne.“ Jeho závěr po 20 letech Precision Farming v praxi: „Nová košťata dobře metou – ale ta stará znají všechny rohy.“

 „V praxi neexistuje žádná souvislost mezi hospodářským výsledkem a afinitou vedoucího provozu k digitalizaci“, řekl poradce. „Přičemž to nehovoří proti digitalizaci obecně – jen existují jiné faktory úspěchu. A často v podniku existují jiná místa vyžadující zlepšení.“
Pokud jde o výbavu a realizaci v praxi, má Karl-Heinz Mann podobné zkušenosti jako Dr. Patrick Ole Noack: Systém GPS je součástí velkého množství traktorů a sklízecích mlátiček, 95 % jeho zákazníků je používá, 40 % má dokonce vlastní stanici RTK. Široce rozšířené (téměř 70 %) jsou mapy živin. Většinou se zhotovují na základě 3 ha rastru odběru vzorků. Využívá je však při hnojení pouze asi 45 % podniků. Ve většině případů se pro základní hnojení nikdy nevyužívají odběrové mapy. Organické hnojení se provádí pouze z méně než 10 % specificky dílčím způsobem.
U ochrany rostlin je tomu jinak, řekl Karl-Heinz Mann. SectionControl mají všichni jeho zákazníci, správa souvratí a spínání jednotlivých trysek, resp. skupinové spínání se používají z téměř 90 %. Rozdílné dávky u regulátoru růstu, fungicidů a herbicidů se téměř nevyužívají.
Očekávání od digitalizace jsou velmi vysoká především u těch podniků, které již tyto technologie používají. To platí především u výsevu. V praxi je reálný výtěžek v hodnotě 50 až 60 € na hektar, odhaduje poradce. Provozy, které ještě nejsou digitalizované, však odhadují výtěžek daleko nižší. 
„Nicméně ještě vše nefunguje, jak má“, informoval Karl-Heinz Mann o svých průzkumech. „Zemědělci si stěžují především na problémy s rozhraním, ale také na náklady na techniku a software, chybějící sledovatelnost a vysokou časovou náročnost.“ 
„Digitální technika nám může v mnohém ohledu pomoci“, je přesvědčen Karl-Heinz Mann. „Pevné jízdní stopy a CTF přispívají k ochraně půdy především při hnojení a při ochraně rostlin. Při zpracování půdy je realizace v praxi částečně obtížná. Správa souvratí a SectionControl jsou téměř vždy účelné a jsou již zemědělci používané skutečně ve velkém měřítku. Výsev specifický pro dílčí plochy je účelný především na velkých nehomogenních lánech (viz přednáška Stürzera), zpracování půdy specifické pro dílčí plochy je naproti tomu ve většině případů účelné méně.“

Digitální technika nám může v mnohém ohledu pomoci.

Odborník doporučil základní hnojení, při kterém se množství vypočítává podle výsledku vzorku s přihlédnutím na typ půdy. Při stejných nákladech na hnojivo by mohly být slabě zásobované oblasti hnojeny na náklady dobře zásobovaných oblastí na lánu. Po 12 letech stabilizace a zvyšování výnosů je potřebná následná kontrola. Je-li správné na základě zásobování půdy upravit základní hnojení, muselo by se to dít na velkých lánech specificky pro dílčí plochy. „Hnojení specifické pro dílčí plochy je sice rozšířené, ale úspěch lze sotva změřit“, říká Karl-Heinz Mann. „Ověření však chybí dodnes. Na ha se ušetří okolo 10 až 30 kg dusíku. Jeden kladný vedlejší efekt: Lze zabránit polehlému obilí. Senzor N běží v praxi dobře a je účelný na velkých nehomogenních lánech. U organických hnojiv je aplikace specifická pro dílčí plochy velmi obtížná, protože jsou substráty velmi nehomogenní. Použití techniky NIRS zde může být zajímavé.“
Další používání digitálních pomocných prostředků viděl poradce odlišně. Řekl: „Automatické rozpoznávání plevelů a trav je hudba budoucnosti, skrývá pravděpodobně vysoký potenciál. U fungicidů je úprava množství kvůli možným rezistencím obtížná. Digitální možnosti řízení strojů jsou v kladném poměru nákladů a užitku. Ve většině případů se tedy vyplatí a optimalizace funguje zpravidla dobře. Řízení vozového parku je naproti tomu účelné pouze u velmi velkých podniků nebo u podniků služeb. V organizaci a v kanceláři se skrývá velmi mnoho pracovně ekonomického potenciálu. Náklady na účetnictví, vedení dokumentace o pozemcích, evidenci žádostí, skladovou správu a zálohování dat jsou poměrně dost vysoké. Podíl na výrobních nákladech činí průměrně 22 procent! Zde se nabízí možnost pro skutečné vyřešení problému."
Karl-Heinz Mann je přesvědčený o tom, že navzdory velkým příslibům poskytovatelů a politiků o možnostech digitalizace, je praxe často jiná. Náklady a časová náročnost jsou příliš vysoké. „Tyto systémy však mohou pomoci optimalizovat procesy. Nicméně nikdy nenahradí kompetentní řízení pracovníků a efektivní organizaci vedoucím provozu. Shromažďování rozsáhlých dat bez jakéhokoliv smysluplného využití by nemělo dál probíhat. Digitální nástroje mají být vždy pouze pomůckou a nezatěžovat vedoucího podniku, resp. výroby a zbytečně jej zdržovat v kanceláři. Úspěch má proto jen ten, kdo využívá digitální možnosti promyšleně a účelně. Úspěšní vedoucí podniku by měli být spíše na poli než v kanceláři“, řekl Karl-Heinz Mann na závěr.