Rezistence – Co pozorujeme? Jaký bude další vývoj?
Rezistence nabývá v zemědělství na orné půdě stále většího významu. Michael Horsch a Michael Braun hovoří o příčinách, strategiích a technických přístupech k řešení rostoucího problému.
Téma rezistence už dávno není jen teoretickou diskuzí – dnes se týká celé řady zemědělských podniků. Její šíření je stále citelnější: „Rezistence vnímáme jako jednu z velkých výzev následujících let, především v západní Evropě,“ říká Michael Horsch. „Problém s psárkou polní je dobře známý. To, co na nás nyní míří mílovými kroky, je jílek,“ doplňuje Michael Braun. Jedním z hlavních spouštěčů rostoucí herbicidní rezistence je vysoký podíl ozimých obilnin v osevních postupech.
Tento vývoj souvisí se dvěma klíčovými faktory: Na jedné straně je pro chemický výzkum čím dál obtížnější objevovat nové účinné látky, uvádět je na trh a udržet jejich používání. Na straně druhé reaguje příroda zvýšenou odolností a vytváří rezistence. „Rezistence se objevují plíživě. Zpočátku se dá reagovat zvýšením dávek účinných látek, což může krátkodobě přinést dílčí úspěch,“ říká Michael Horsch. „Ale dříve nebo později nastane bod, kdy přijde další vlna rezistence. Přípravky se pak aplikují ve stále vyšších dávkách – s čím dál menší účinností. Zároveň porost trpí vysokým chemickým stresem, což vede ke ztrátám hustoty a vitality, a tím i ke ztrátě výnosu. Když je porost pod stále větším tlakem, snižuje se jeho schopnost bránit se proti plísním a hmyzu – a tím roste i napadení chorobami a škůdci.“
Původ
Už před přibližně 15 lety byly v Anglii pozorovány první rezistence trav. Zejména v regionech s velmi vysokým podílem ozimé pšenice se v osevním postupu vyvinula rezistence psárky polní vůči důležitým skupinám účinných látek a stala se výzvou pro zemědělské podniky. Aby tomu zemědělci čelili, vrátili se dokonce k orbě: „Orba přinesla krátkodobé úspěchy,“ říká Michael Horsch. Dlouhodobě však tato metoda nepřinesla očekávané výsledky a plevele se poté vrátily o to silnější. Orba tedy již také nepředstavovala řešení.
Následně mnoho podniků rozšířilo skladbu plodin a výrazně snížilo podíl ozimé pšenice. Na těžkých půdách jsou však alternativy velmi omezené. Zemědělci proto více sázejí na jarní plodiny (například jarní ječmen) nebo kukuřici, aby rozšířili skladbu plodin o další kultury. „Nakonec mám pocit, že postižení zemědělci stále bojují,“ domnívá se Michael Horsch.
Přestavba skladby plodin má však také své limity. Ačkoli se mnoha zemědělcům daří pomocí jarních plodin jako hrách, fazole, kukuřice nebo jarní ječmen v kombinaci s optimalizovanými výrobními postupy vytvořit čisté porosty, tyto plodiny často přinášejí výrazně nižší marži – což je dilema, které zemědělce ekonomicky zatěžuje.
Vliv půdních herbicidů
Hovoříme-li o účinných látkách, v současné době se při regulaci plevelů soustředíme na půdní herbicidy, u nichž je třeba maximalizovat jejich účinnost. Pro úspěch aplikace herbicidů je rozhodující řada podmínek prostředí, například vlhkost půdy. Důležitým faktorem úspěšnosti regulace plevelů je však také setí. „Rovnoměrně hluboké uložení osiva, dostatečné zakrytí osiva a kyprý povrch pole jsou základem všeho. Jen tak lze po zasetí aplikovat půdní herbicidy s bezpečným účinkem a zároveň minimalizovat negativní dopady na plodiny," říká Michael Braun.
Na některých místech vytlačují lipnicové trávy psárku polní jako plevel číslo jedna. Rezistence na herbicidy jsou u psárky polní známé již několik let. Naproti tomu rezistence u lipnice luční jsou poměrně novým jevem. V současnosti se problémy téměř výhradně vyskytují u jílku mnohokvětého (Lolium multiflorum), který se používá v jednoletých pícninových směsích, v podsevech a v meziplodinách.
Biologie obou lipnicovitých trav:
Psárka polní se častěji vyskytuje na těžších půdách a je jednoletá i ozimá. Klíčí především na podzim při teplotě půdy mezi 10 až 15 °C, ale klíčení může pokračovat až do jara. Ke spuštění klíčení postačí i světelný impuls trvající jen několik milisekund. Z klikatého klíčního listu se vyvinou trsy s 20 až 60 cm vysokými stébly. Od června do července může každá rostlina vytvořit až 20 klasů, z nichž každý může obsahovat až 2 000 semen. Semena jsou považována za raně zralá, protože jsou schopná klíčit už ve fázi mléčné zralosti. V horních vrstvách půdy ztrácí semeno klíčivost asi po čtyřech letech. Pokud je však zapraveno do půdy, může přetrvat až deset let.
Jílek mnohokvětý je víceletý. Upřednostňuje hluboké, teplé půdy s vysokými srážkami. Na rozdíl od psárky polní klíčí celoročně, ovšem pouze při teplotách půdy nad 10 °C. Poté se také tvoří trsy. Rostliny dorůstají výšky 30 až 100 cm a přerůstají kulturní plodinu. V letních měsících, od června do srpna, se vytvářejí klasy. Každá rostlina může produkovat až 1 500 semen. Ta mohou začít klíčit krátce po vypadnutí z klasu – tedy ještě před výsevem následující plodiny. V půdě si semena uchovávají klíčivost až pět let.
Zdroje: Lfl Bayern, Praxis Agrar, BIO Aktuell, lk Online, TLLLR, LFULG Sachsen
Důležitost doby setí
Ve vztahu k rezistencím hraje doba setí ozimé pšenice klíčovou roli. „Vlastně by se mělo sít později,“ říká Michael Horsch. „Nicméně pozdě seté plodiny jsou relativně slabě konkurenceschopné. Proto mnoho zemědělců na problematických pozemcích s plevelem vědomě sejí dříve a snaží se tímto způsobem vytvořit porosty s vysokou konkurenční silou. To znamená, že přes relativně brzké setí vysévají do řádku také poměrně vysoký výsevek ozimé pšenice. Tím může kultura vyvinout silnou konkurenční schopnost v řádku a odolávat tak tlaku plevelů.“ Zemědělci se ocitají v konfliktu: Na jedné straně chtějí sít co nejpozději, aby většina semen psárky polnívzešla ještě před setím. Na straně druhé vede časné setí ke stabilním a konkurenčně silným porostům – což zase usnadňuje boj s plevely. „Jádro věci je: když jsou podmínky pro setí vhodné, je třeba je využít a nečekat na pozdní termín. Nakonec je důležitá perfektní plodina s vysokou konkurenční silou uvnitř řádků,“ shrnuje Michael Horsch. „Dalším důležitým faktorem je výkonnost strojů, kterou je třeba mít k dispozici ve správný čas,“ doplňuje Michael Braun.
Diskuse o rozteči řádků
V oblastech s výskytem rezistentních plevelných trav se v souvislosti s těmito výzvami opět častěji diskutuje o rozteči řádků. Zejména podniky s vysokým výskytem psárky polní si připravují seťové lůžko i několik týdnů před samotným výsevem. Těsně před setím aplikují totální herbicid, kterým potlačí právě vyklíčenou psárku polní. Následně se bez zpracování půdy přímo vysévá. Při tom široké řádky narušují půdu méně než velmi úzké řádky se střídavým uspořádáním botek. „Širší rozteč řádků je však třeba vždy posuzovat s ohledem na konkrétní podmínky a především na pěstovanou plodinu. Měli bychom se ale rozhodně zabývat roztečí 20, případně i 25 cm, protože ta umožňuje přesnější uložení osiva a pěstování plodin s vyšší konkurenční schopností v rámci řádku – a tím i účinnější potlačení plevelných trav,“ říká Michael Horsch (více na stranách 6–7). Pokud konkurence mezi řádky nestačí, je třeba hledat další řešení. V zásadě jsou potřeba širší řádky, aby bylo možné ukládat osivo pomocí stejně dlouhých secích botek rovnoměrně a do stejné hloubky – čímž se podpoří homogenní vývoj plodiny s vysokou konkurencí v řádku. Pro prostor mezi řádky pak připadá v úvahu buď mechanické ošetření pomocí plečky, nebo chemická ochrana rostlin s využitím nových metod. Pro úspěšnou regulaci plevelů je stále důležitější rozpoznat vzájemné vztahy a odvodit a realizovat správná rozhodnutí. „Strategické myšlení je zásadní, před tím než se začne cokoliv dělat,“ uzavírá Michael Horsch.