Maximální výkon ve správný čas
V Kazachstánu obhospodařuje Zharas Kanapin se svou rodinou dvě farmy. Aby co nejlépe využil svůj omezený čas, spoléhá se na nejmodernější techniku. Serveru terraHORSCH vypráví, proč se pro něj HORSCH Sprinter stal klíčovým strojem a jak ho Michael Horsch inspiroval k novému obchodnímu nápadu.
Zharas Kanapin vyrostl na farmě v Kazachstánu, kterou vedl jeho otec. Do Německa přijel v rámci programu pro kazašské studenty a vystudoval zemědělský management na Vysoké škole aplikovaných věd Weihenstephan-Triesdorf. Poté sedm let pracoval v oblasti ochrany rostlin, než se v roce 2008 vrátil do Kazachstánu.
Založení dvou zemědělských podniků
Po návratu do rodné země koupil společně s otcem zemědělský podnik severozápadně od Astany o rozloze přibližně 3 000 hektarů, který položil základ jejich činnosti. V následujících letech přibývaly další pozemky. Dnes zahrnuje podnik TOO Oksanovka celkem 12 000 hektarů. V roce 2022 udělali další velký krok koupí podniku TOO Tschernigovka, který leží asi 60 km jižně od Astany a má rovněž téměř 12 000 hektarů. Zharas Kanapin podniky vede společně s otcem, strýcem a třemi bratry. „Jsme rodinná firma,“ říká.V roce 2012 se s modelem Sprinter 15 NT dostal do Kazachstánu první stroj značky HORSCH. „Technologie tohoto stroje byla tehdy v Kazachstánu novinkou. Rozteč řádků 30 cm tu předtím neexistovala. Mnozí se obávali, že se tím zvýší zaplevelení, ale my jsme věřili v tento systém a pracovali s ním. Již po dvou letech jsme zjistili, že výnosy byly výrazně vyšší než u jiných secích strojů,“ uvádí Žaras Kanapin. Doporučení na tento stroj přišlo od Clausa Tischera, zakladatele firmy – prodejce CT Agro: „Řekl mi: ‚S tímto strojem nemůžeš šlápnout vedle.‘ A měl pravdu.“ Dnes je v obou podnicích v provozu celkem 13 strojů Sprinter 15 NT. „Velkou výhodu vidíme v radličkách secího stroje. Když je horní vrstva půdy vyschlá, mnoho radliček už do ní nemůže proniknout. S radličkovými secími hroty Sprinter můžeme bez problémů zasít, protože osivo je uloženo pod horní suchou vrstvou."
Do strojového parku kromě secích strojů Sprinter patří také Avatar 12.20 SW, Maestro 36.60 SV, Joker 7 RT+, Tiger 4 MT, Leeb PT 6.280 a Leeb VL. S tímto výkonným strojovým vybavením obhospodařuje rodina celkem 24 000 ha. Na severní farmě se pěstuje přibližně 6 000 ha pšenice, 2 000 ha ječmene a 3 000 ha slunečnice. Na jižní farmě se zaměřují na 6 000 ha pšenice a 6 000 ha tvrdé pšenice. „V této oblasti máme velmi mnoho slunečního svitu, a proto je kvalita tvrdé pšenice mimořádná,“ vysvětluje vedoucí podniku. Aby bylo možné dále zvýšit kvalitu a výnosy, byla v minulém roce zahájena investice do zavlažování na ploše 700 ha. V letošním roce přibylo dalších 850 ha, takže celková zavlažovaná plocha činí téměř 1 500 ha. Pro aktuální sezónu se plánuje pěstování světlice barvířské na ploše přibližně 2 000 ha. „Myslíme si, že olejniny mají budoucnost,“ říká Zharas Kanapin. „Do budoucna chceme asi 30 % našich ploch osít olejninami – na severu slunečnicí, na jihu světlicí barvířskou.“
Chytrá investice
Na zajímavý podnikatelský nápad jej přivedl Michael Horsch při jedné ze svých návštěv v Kazachstánu. „Řekl mi, že v Česku postavil dvě sila, každé o kapacitě 3 000 tun obilí. Na podzim v nich uskladnil 6 000 tun ječmene, protože tehdy byla výkupní cena velmi nízká. Na jaře pak mohl ječmen prodat za výrazně lepší cenu. To mě přimělo k zamyšlení. V roce 2011 byla sklizeň velmi dobrá a ceny na trhu proto nízké. I my jsme vyčkali a obilí prodali až později – za mnohem výhodnější cenu.“
Tato zkušenost vedla rodinný podnik k investici do nového obilného skladu poblíž farmy na jihu: „Vybudovali jsme moderní zařízení se sušárnou a čisticím systémem. Sklad leží přímo u železnice, což je z hlediska logistiky obrovská výhoda.“ Odtud se obilí prodává a přepravuje do Uzbekistánu, Íránu a Ázerbájdžánu. Ve skladu se uchovává a obchoduje i obilí od jiných zemědělců. Celkem se tak exportuje 100 000 až 150 000 tun. Díky této investici se obchod stal dalším pilířem podnikání.
Náročné podmínky
„Můj otec vždy říká: dělám zemědělství už 45 let a žádný rok nebyl stejný jako ten předchozí. Pracujeme v extrémních povětrnostních podmínkách a musíme se s tím naučit žít. Je potřeba se rychle rozhodovat, abychom jako zemědělský podnik mohli dál přežít,“ popisuje situaci Zharas Kanapin. Ne každý rok je v Kazachstánu poznamenán suchem – občas přijdou i roky s většími srážkami. Pokud však v červnu a červenci nezaprší, mají to rostliny obzvlášť těžké. „To se dá jen těžko předvídat. Zemědělství je věda, která vyžaduje každodenní pozorování rostlin a jejich stavu, abychom mohli včas a cíleně činit správná rozhodnutí – protože podmínky jsou nepředvídatelné. Všem zemědělcům říkám: setí musí být hotové za deset dní, sklizeň za patnáct. To je ideální časový rámec. Všechno, co trvá déle, vede ke ztrátám.“
Úzká časová okna
Zásadní je především správné načasování začátku setí. „Obvykle leží na polích do poloviny dubna sníh. Proto trvá určitou dobu, než půda vyschne a prohřeje se. Od začátku května teploty velmi rychle stoupají a také vítr napomáhá vysychání půdy.“ Ideální časové okno je proto velmi úzké. V Kazachstánu začínají polní práce obvykle koncem dubna. Prvním krokem je narušení kapilarity, aby se zabránilo odpařování vody. Další výhodou je, že zpracování horních 2–3 cm půdy umožní jarnímu slunci lépe ji prohřát. Setí pak začíná mezi 10. a 15. květnem. „Neoséváme ani hektar bez hnojení, to podle mého názoru nedává smysl. Všechny naše secí stroje Sprinter NT umí aplikovat granulované hnojivo,“ říká Zharas Kanapin. Kombinace přímého setí s aplikací hnojiva je v Kazachstánu běžnou a jednou z nejúčinnějších metod zvyšování výnosů. Kvůli sněhu, který na polích dlouho leží, je období vhodné pro setí velmi krátké. „V těchto dnech musíme zvládnout maximum, abychom dosáhli požadovaných výnosů.“ Proto jsou podniky vybaveny výkonnou technikou, která umožňuje efektivně pracovat v úzkých časových oknech a položit základ pro dobrou sklizeň. Správný čas je klíčový i pro zajištění ideálních podmínek pro klíčení a podporu rostlin v náročných fázích růstu: „Kolem 15. června bývá obvykle velmi horko. Pokud pšenice zažije horko v rané fázi vývoje, zvládne ho lépe. Když je větší a potřebuje víc vody, může ji horko poškodit víc,“ vysvětluje vedoucí podniku.
„Za posledních 50 let jsme měli možná jen jeden totální výpadek, kdy jsme z polí nesklidili vůbec nic,“ vzpomíná Zharas Kanapin. „Rok 2023 byl opět extrémně náročný s výraznými ztrátami. Kvalita pšenice byla špatná a zaznamenali jsme pokles výnosů o 40 %.“ Aby si rodina zajistila ekonomickou stabilitu i v letech se slabší sklizní, začala hledat nové možnosti. „Tak vznikl nápad vybudovat mléčnou produkci v našem jižním provozu. Ten se nachází jen asi 60 km od Astany. Počet obyvatel města roste – stejně jako poptávka po mléčných výrobcích.“ Plány byly rychle uvedeny do praxe. Ještě letos by měl být na tomto místě zahájen provoz s 1 000 dojnicemi.
Práce srdcem
Na farmách je celoročně zaměstnáno celkem 150 pracovníků, k tomu je nutno přibrat dalších 20 sezónních zaměstnanců pro obilný sklad. „V mléčném provozu letos zaměstnáme dalších 60 lidí,“ vysvětluje Zharas Kanapin. Nabídnout celoroční pracovní poměr přitom není vždy běžné: „Dnes je těžké najít vhodné pracovníky pro zemědělskou techniku. Poptávka po pracovní síle je velmi vysoká. Proto se snažíme si zaměstnance udržet. Po celý rok máme práci – ať už jde o odklízení sněhu v zimě, nebo na jaře opravy, údržbu a přípravy na sezónu,“ říká. „Mnoho podniků hledá pracovníky od května do října. Za tu dobu ale lidé nestihnou poznat ani provoz a jeho strukturu, ani půdu. Na našich pozemcích nemůžeme pracovat jen rukama a pomocí peněz – musíme do toho dát i srdce. Proto potřebujeme odborníky, kteří mají znalosti. Právě kombinace správných strojů, odbornosti a nadšení přináší výnosy a úspěch.“
Potenciál do budoucna
Kazachstán je v oblasti profesionální rostlinné výroby a zemědělství teprve na začátku: „Máme obrovský potenciál, který musíme využít,“ říká Zharas Kanapin přesvědčeně. „Naše podniky jsou dobře vybavené a se správnou technikou, odpovídajícími znalostmi a jasnou strategií můžeme výnosy dále zvyšovat.“ Další velký krok je už na spadnutí: ještě letos má být zahájen provoz mléčné farmy. Tím si Zharas Kanapin a jeho rodina vytvářejí další ekonomický pilíř, který poskytne stabilní zdroj příjmů a vyrovná nepředvídatelnost sklizní. Dalším cílem do budoucna je růst a expanze podniků. Pozornost je stále zaměřena na budoucnost: „Zemědělství je věda, ale i vášeň. Kdo pracuje s nasazením, činí správná rozhodnutí a využije ten pravý okamžik, bude úspěšný.“