Setí obilnin: Jednocení osiva nebo rovnoměrná hloubka – co je důležitější?
„Normální“ podmínky pro setí s mírným a vyrovnaným srážkovým režimem, které zajišťují rovnoměrné vzcházení porostu, jsou čím dál vzácnější. Místo toho jsou období setí stále častěji ovlivňována dlouhými suchy nebo extrémními deštivými epizodami.
Zatímco v suchých podmínkách by mělo být osivo uloženo do dobře utuženého seťového lůžka se spolehlivým přísunem vody pro klíčení, aby bylo dosaženo spolehlivého vzcházení. Naopak ve vlhkých podmínkách by osivo nemělo být příliš pevně zatlačeno a mělo by být vyséváno co nejpozději. Extrémy počasí mají také vliv na intenzitu zpracování půdy, a tedy i na volbu secí botky. Zpracování půdy lze zhruba rozdělit do čtyř stupňů intenzity: orba, výsev do mulče, minimalizované zpracování půdy a přímé setí. Intenzita zpracování půdy je často ovlivněna vnějšími podmínkami.
Uložení a jednocení osiva
Při úzkořádkovém setí sází mnoho podniků na diskovou technologii. Jaká je v tomto ohledu nabídka na trhu a čím se jednotlivé systémy liší, pokud jde o vytváření seťového lůžka?
Nejuniverzálnějším a v praxi nejrozšířenějším způsobem je setí pomocí dvoukotoučových botek. Díky tvaru kotoučů se zpevňuje zemina okolo budoucího seťového lůžka.(viz obr. 1). Hloubka uložení osiva je regulována pomocí předního pěchu a následným přítlačným kolečkem. Uniformer (vyrovnávač) nebo případně zachytávací kolečko přitlačují semena ke dnu seťového lůžka. Uzavření pak zajišťuje zadní přítlačné kolečko. V praxi se s tímto typem botky seje po zpracování půdy, obvykle s meziřádkovou vzdáleností kolem 15 cm.
Jednocení osiva je doporučeno u plodin, které se nerozvětvují nebo netvoří odnože, jako například cukrová řepa a kukuřice. Na základě našich dlouholetých zkušeností s jednocením osiva u obilovin lze shrnout následující: Pozitivní vliv má Jednocení osiva teprve při výsevných dávkách pod 150 zrn na m². Mnohem významnější než samotné Jednocení je však přesné uložení osiva na dokonale utuženou plochu a do stejné hloubky. Seťové lůžko otevírají dva kotouče vedené zleva a zprava. Zpětné utužení zajišťují hloubková vodicí kolečka, která vedou podél secích kotoučů až na úroveň seťového lůžka (viz obr. 3).
Osivo je následně vtlačeno přítlačným kolečkem do zpětně utuženého prostoru (oblast se vzlínající vodou). Uzavírací kolečka pak seťové lůžko uzavřou a osivo překryjí. Díky tomu kořen klíčku roste dolů do zpevněné půdy a výhonek nahoru do kypré zeminy. Dvě hloubková vodicí kola vedle kotoučů vyžadují prostor, a proto není možné mít meziřádkovou vzdálenost menší než 22,5 cm, i při použití standardního rozestupu. Za suchých podmínek toto řešení zajišťuje nejspolehlivější vzcházení plodin. Z toho důvodu je tento secí systém čím dál častěji používán při výsevu řepky. Za mokrých podmínek však konstrukčně těžší secí botky vytlačují z půdy příliš mnoho vzduchu. Kromě toho bývají za mokra boční stěny seťového lůžka příliš tvrdé a kořeny klíčících rostlin se pak špatně vyvíjejí.
Pro přímý výsev se hojně používá jednokotoučová botka. Příslušná botka je obvykle těžší, a proto může vyvinout vyšší přítlak, který je pro přímý výsev nezbytný. Na dobře zpevněných půdách však lze výsev provádět i po zpracování půdy – metodou falešného seťového lůžka, např. u problematického plevele psárky polní. Při této metodě se hloubka setí nastavuje přímo vedle výsevního kotouče, podobně jako u techniky přesného setí. Kotouč a kluzná patka otevřou seťové lůžko (obr. 2). Osivo se do dna lůžka zatlačí také pomocí záchytného kolečka nebo přítlačného zařízení. Uzavírací kolečko pak osivo zasype půdou. Regulace hloubky přímo na úrovni kotouče umožňuje setí bez pěchu. Meziřádkovou vzdálenost výrazně pod 20 cm lze realizovat pouze s pomocí střídavě uspořádaných secích botek (krátká a dlouhá botka).
Rozteč řádků
Rozteč řádků je při setí obilnin neustále diskutovaným tématem. Existují argumenty pro a proti úzké a široké rozteči řádků. Uzavření porostu za účelem rychlého vytvoření silné konkurenční schopnosti vůči plevelům hovoří pro užší rozteč řádků. Spolehlivost a přesné uložení osiva hovoří pro větší rozteč řádků. Jako dobrý kompromis se v praxi osvědčila rozteč kolem 15 cm. Pro tuto vzdálenost je však nutné použití dvou různě dlouhých botek, aby se předešlo ucpávání. V praxi toznamená, že jsou použity krátké a dlouhé botky, tedy jsou střídavě posunuté dopředu a dozadu. Tímto uspořádáním přední botka odhazuje zeminu před zadní botku a naopak zadní botka částečně zasypává výsevní řádek přední botky. Vzhledem k tomuto systému jsou podmínky pro zapracování a hloubkové uložení odlišné pro přední a zadní botky. Čím je půda sypčí, tím je rozdíl znatelnější. Jednořadový secí systém nabízí řešení. Všechny řádky mají stejné podmínky. Pro spolehlivý provoz takového stroje je ale třeba větší rozteč řádků. Větší rozteče navíc přispívají k přesnějšímu uložení osiva do požadované hloubky.
Body k diskusi
Přesná hloubka uložení osiva:
- Stejné výchozí podmínky pro každou rostlinu – vnitřní konkurenční tlak rostlin, které vzejdou později.
- Dodržení hloubky výsevu a bezpečného zakrytí osiva – zabraňuje stresu z herbicidů u kulturní rostliny, resp. u kořene.
- Rovnoměrné porosty obilnin se snadněji ošetřují – např. při plánování aplikace herbicidů, fungicidů a regulátorů růstu.
- Při mechanické regulaci plevelů je rovnoměrné hloubkové uložení základním předpokladem pro optimální nastavení nářadí.
Jednocení osiva:
- Pozitivní zkušenosti s dávkami osiva nižšími než 150 semen/m².
- U plodin, které netvoří odnože nebo větvení, je jednocení osiva nezbytné.
Pokud vezmeme v úvahu všechny současné výzvy řádkového výsevu – jako je spolehlivé vzcházení za sucha, vlhka nebo minimalizace stresu z herbicidů – pak je správné uložení osiva do půdy a hloubková přesnost (zejména při výsevu nad 150 zrn/m²) důležitější pro vytvoření homogenního porostu než samotné jednocení osiva.