Pod tlakem nákladů
Zlatá éra velkých zemědělských podniků ve východní Evropě je definitivně pryč. Úspěšní jsou dnes jen ti, kdo mají svůj podnik pevně pod kontrolou ve všech oblastech. O aktuálních výzvách a strategiích hovořil terraHORSCH s Florianem Reitzlem, ředitelem společnosti Balticagrar v Lotyšsku.
Setkáváme se s Florianem Reitzlem, ředitelem Balticagrar, koncem září 2024 přes Teams. Reitzle působí uvolněně – setí dokončil včera a na čistě zemědělském podniku nyní pomalu začíná zimní klid. Významný krok v růstu byl učiněn teprve nedávno. „Naše výměra se zvětšila z přibližně 3 200 ha na 4 500 ha,“ říká. „Převzali jsme celý podnik, který po dvou těžkých letech prošel restrukturalizací. Zemědělství v Lotyšsku obecně čelí změnám. Mnoho zemědělců se stahuje z trhu. Vývoj nákladů už prostě neodpovídá cenám produkce.“ Reitzle zdůrazňuje, že nejde o malé farmy o velikosti 10 nebo 20 hektarů, které končí, ale spíše o větší podniky s výměrou 500 až 1 000 hektarů. Dalším problémem je otázka nástupnictví na farmách. „A někteří jednoduše udělali nepromyšlené investice,“ dodává.
Florian Reitzle vede podnik Balticagrar od roku 2023. Vystudoval zemědělství a absolvoval univerzitu v Kielu. Má mezinárodní zkušenosti z několika podniků, kde pracoval jak v živočišné výrobě, tak v čistě rostlinné produkci. „První kontakt s Balticagrar jsem měl v roce 2013, když jsem během semestrálních prázdnin přijel do Lotyšska jako pomocník při sklizni a setí,“ vzpomíná. „Původně jsem po bakalářském studiu chtěl do černozemní oblasti na Ukrajině. Ale protože tam v roce 2014 během krymské krize vypukla válka, obrátil jsem se znovu na Balticagrar v Lotyšsku. Tehdy podnik získal nové pozemky a jeho majitel se chtěl stáhnout z operativního řízení. Přijal správce a my jsme se dohodli na roční spolupráci. Přišel jsem přímo ze studií a neuměl jsem ani slovo lotyšsky. První rok jsem dělal doslova všechno – vozil jídlo na pole, tankoval traktory a řešil drobnosti. Lidsky jsme si ale sedli. Správce brzy odešel jinam, takže jsem se stále více zapojoval do plánování a mohl přicházet s vlastními návrhy. Od roku 2016 bylo jasné, že zůstanu. Jako agronom jsem měl více volnosti a mohl zkoušet nové věci – některé fungovaly, jiné ne.
V roce 2022 se majitel z podniku úplně stáhl a předal mi vedení. Stále ale zůstáváme v úzkém kontaktu, protože není jen investor, ale zemědělec, který chce vědět, co se na farmě děje. Já sám jsem v Lotyšsku naplno zakotvil, mám tu rodinu a jsem velmi spokojený. A navíc je Německo jen dvě hodiny cesty,“ říká Reitzle.
Velkou výzvou jsou zaměstnanci. „Včetně majitele a mě u nás pracuje 18 lidí,“ říká Florian Reitzle. „Ne všichni však přímo v zemědělství. Máme osm traktoristů, dva řidiče nákladních vozidel, kuchařku, personál pro administrativu a dílnu a navíc sezónní pracovníky na sklizeň. Naše jádro týmu je špičkové! Ale získat další zaměstnance je velmi náročné. Školní docházka zde končí po devíti letech. Někteří pak jdou rovnou do práce, jiní na odbornou školu, kde se učí spíše teorii, ale mají i praxi. Nejlepší je nabídnout absolventům po škole práci a dále je kvalifikovat přímo v podniku. Pro mě je důležité, abych neřídil podnik shora dolů, jak to v mnoha velkých podnicích na východě stále bývá zvykem. Chci, abychom úkoly zvládali společně jako tým. Proto jsme neustále v kontaktu,“ zdůrazňuje Reitzle.
Rok v Balticagrar
Vzhledem ke krátké vegetační době jsou stroje velkoryseji dimenzovány. Společnost Balticagrar se dříve spoléhala na amerického výrobce traktorů. Od roku 2018 společnost zcela přešla na Claas a má nyní čtyři vlastní kombajny Lexion s dvanáctimetrovými žacími lištami.
Zemědělský rok v Balticagrar začíná začátkem února údržbou a opravou strojů. Od 1. března se Florian Reitzle začíná soustředit na pole: „Začínáme aplikací minerálních hnojiv. V této době však často přichází návrat zimy. Pokud jde vše podle plánu, vysévají se poslední týden v březnu fazole, ale obvykle to bývá až začátkem dubna. Pak také začíná výsev jarních plodin, přičemž nejprve přicházejí na řadu luskoviny. Klíčová je dostatečná teplota půdy. Pokud je příliš chladno nebo mokro, nemá smysl setí začínat, protože by se jarní obilniny špatně vyvíjely. Zhruba od 20. nebo 25. dubna až do prvních květnových dnů se seje jarní pšenice. Od poloviny dubna zahajujeme ochranu plodin. Přibližně od 10. května začíná kvést řepka. To je podle mě nejkrásnější období v roce! V červnu jsou dny velmi dlouhé – jsme hodně na severu. Od poloviny měsíce už prakticky nenastává úplná tma. Co je třeba vědět: Kolem letního slunovratu slavíme v Lotyšsku nejvýznamnější svátky. V této době se vše zastaví, dokonce i v zemědělství.
Poté začínají přípravy na sklizeň. Současně organizujeme aplikaci vápna a organických hnojiv – každý rok až 5 000 tun. Dopravu od vlastního přístavního mola až na pole zajišťujeme sami.
Sklizeň ozimého ječmene obvykle probíhá mezi 10. a 20. červencem. Ječmen je naší jedinou krmnou plodinou, zatímco všechny ostatní slouží jako potraviny. Ječmen jde kompletně na export. Hned poté začíná sklizeň řepky. Současně probíhá aplikace organických hnojiv, jejich zapravení pomocí kypřiče Cruiser a provede se druhý přejezd. Od 1. srpna začíná výsev řepky pomocí stroje Focus. Někdy v této době už také sklízíme pšenici, což závisí na průběhu sezóny. Pokud je třeba pracovat rychle, ráno se mlátí, odpoledne se používá diskový podmítač a večer se seje. Agronomicky to není ideální, ale je to nutné. Ozimý ječmen tvoří asi 5 až 10 % naší výměry, což pomáhá rozložit sklizeň do více fází. Na konci července a začátkem srpna je sklizeň v plném proudu, přičemž začínáme s pšenicí na zrno. Ta je citlivá na kvalitu – v deštivém létě může rychle ztratit pádové číslo, což ovlivňuje její hodnotu.
Sklizeň ozimých plodin probíhá zhruba do 20. srpna. V této době je u nás opravdu rušno: kombajny jsou v plném provozu, překládací návěsy se nezastaví, rozmetává se organický materiál, probíhá zpracování půdy, seje se řepka a meziplodiny... Často je na polích současně v provozu deset až patnáct strojů. Mým úkolem je zajistit, aby všechno fungovalo. Neustále jezdím autem a často najezdím 500 km denně v okruhu 50 až 60 km. Ale je pro mě nesmírně důležité mít vše pod kontrolou. Chci vědět, jak se porosty na jednotlivých polích vyvíjejí, jak probíhá zpracování půdy a zda logistika funguje, jak má.
Sklizeň polních fazolí končí na přelomu srpna a září. V posledních srpnových dnech se pozornost soustředí na zpracování půdy, orbu a předseťovou přípravu. Začátkem září začínáme se setím ječmene. Vždy je však otázkou, kolik půdy se nám podařilo připravit. Letos jsme začali se dvěma secími stroji a zvládli jsme zasít 250 hektarů. Snažím se vytvářet rezervy a někdy přenastavit procesy, protože čekání nepřipadá v úvahu.
Jakmile se práce zpozdí, celý systém se zhroutí. Chyby při setí se v Lotyšsku neodpouštějí. Co se nestihne dnes, se zítra stihnout nedá. Výsevní sezóna 2023 byla katastrofálně mokrá. Způsobilo to strukturální škody na půdě, kořeny se špatně vyvíjely a úroda byla slabá. Letošní rok dopadl mnohem lépe. Podařilo se nám zasít 85 % v suchých podmínkách. Déšť přišel až poté, což pomohlo. A úroda zatím vypadá dobře. Ale k úspěšné sklizni nás čeká ještě dlouhá cesta. Přes zimu toho však mohu udělat jen málo. Kromě toho, že doufám, že nepřijdou záplavy nebo silné mrazy. V Lotyšsku je „vyzimování“ (poškození nebo zničení ozimých plodin) vždycky problém. Ale kdybych na to myslel pořád, nemohl bych tu hospodařit. Koncem září ještě probíhá jedno nebo dvě ošetření herbicidy, zejména na jednoděložné plevele, aplikuje se potaš, plochy se připravují a trochu mulčují. Krátce před Vánocemi se dění na farmě uklidní a v únoru se pak vše obnoví."
Logistická výzva
Skladování sklizně je velkou logistickou výzvou. Čtyři kombajny s výkonem 50 tun za hodinu zvládnou 1 500 tun za den. Slabým místem je proces sušení. Obilí se nejprve dočasně uskladní na betonové desce. Kontinuální sušička má kapacitu 40 tun za hodinu a pracuje 24 hodin. Zrno má při sklizni v průměru 17 až 18 % vlhkosti. V suchých letech lze část obilí skladovat i bez použití sušení. Podnik zvýšil svou skladovací kapacitu: tři sila po 3 200 m3 plus dvě haly s celkovou skladovací kapacitou 18 000 tun. Sila byla postavena v roce 2021 a poprvé se naplnila na podzim. V únoru 2022 byla polovina řepky a polovina pšenice ještě neprodaná. V den, kdy Putin napadl Ukrajinu, byla investice již amortizována.
„Máme kapacitu pro sklizeň přes 22 000 tun,“ uvádí Florian Reitzle. „Musíme velkou část přepravit přímo do přístavu. Ale zejména když sklizeň neprobíhá ideálně a při současných nákladech na financování je to obtížné realizovat. Příští rok budeme pracovat s pěti kombajny. Pravděpodobně se dostaneme do problémů s kapacitou, ale ty určitě vyřešíme,“ dodává vedoucí podniku s úsměvem.
Zkušenosti se společností HORSCH
Společnost Balticagrar pracuje s technologií HORSCH od roku 2006. V roce 2005/2006 byly velké problémy s vyzimováním a bylo potřeba opatřit výkonný secí stroj. Model Pronto byl první svého druhu v Lotyšsku. První stroje od firmy Leeb přišly v roce 2012. Byly objednány ještě pod tímto názvem, ale dodány již jako HORSCH Leeb. „Zpočátku to bylo trochu obtížné, ale díky skvělému servisu a velkému osobnímu nasazení – i ze strany Thea Leeba – jsme vše zvládli. V roce 2020 dorazily dva stroje HORSCH Leeb 12 TD a na jaře 2024 samochodný postřikovač PT. Posledně jmenovanou investici bychom sami těžko zvládli, ale na její nákup jsme získali dotaci z EU. Nyní máme výrazně větší kapacitu a jsme na špičce technologického vývoje.
Se secím strojem Sprinter pracujeme od letošního jara. Impulsem pro jeho pořízení bylo již tehdy naznačované rozšíření výměry, ale také zkušenost z mokrého roku 2023, kdy jsme si uvědomili, že větší kapacita setí není nikdy na škodu. Používáme ho především pro přímé setí, abychom šetřili vodu. Nejprve jsme dostali předsériový stroj, který jsme důkladně testovali v různých podmínkách, a nakonec jsme si ho pořídili. Líbí se nám široká škála typů radliček, například typ Ultra ThinEdge (12 mm), který používáme při setí polních fazolí setých do hloubky až 8 cm. Pro obilniny využíváme užší i širší radličky až do šířky 20 mm, a to na půdách lehce upravených diskovým nebo řetězovým podmítačem. Zatím máme jen první zkušenosti, ale porosty, které jsme letos na podzim zaseli, vypadají fantasticky. Pro zapravení hnoje používáme Cruiser nebo Joker s pracovním záběrem 12 metrů. Pro středně hluboké zpracování půdy nebo druhé zpracování strniště se nám líbí příjemný míchací efekt stroje Tiger XL. Protože pracujeme téměř výhradně bez orby, využíváme pro hluboké zpracování půdy bez obracení do hloubky 25 až 30 cm dva stroje Terrano FM.“
„Focus je náš klíčový stroj na setí řepky. Půdu kypříme do hloubky 30 cm a osivo ukládáme v pásu o šířce 35 cm. Poprvé jsem s tímto strojem pracoval v roce 2013 jako sezónní pracovník. Tehdy vypadaly výsledky ještě trochu divoce, protože jsme přecházeli z orby na bezorebnou technologii. Navíc jsme tehdy ještě neměli radličky, které máme dnes. Přesto jsme s ním pokračovali. Řepka se vyvíjela fenomenálně a měla náskok, takže přežila dokonce i zimu 2013/2014, která byla náročná. To nám finančně velmi pomohlo. Od té doby je Focus pevně zakotven v naší technologii!
Teď půdu intenzivně připravujeme, abychom nahoře měli více jemné zeminy. Díky strmému tvaru zadní části ULD radliček nejsou na povrch vynášeny žádné velké hroudy. V mírně upravené podobě používáme Focus také pro setí přibližně 20 % obilnin. Stroj jsme modifikovali přidáním druhé secí lišty, která pracuje asymetricky v rozestupech 12 až 23 cm. Kořeny se tak mohou šířit v nakypřené vrstvě půdy. Porosty se zavírají o něco později a lépe se provzdušňují, což vede k menšímu výskytu plísňových onemocnění.“
Perspektivy
Dopady války na Ukrajině jsou znatelné. „Loni přicházelo do našich přístavů hodně obilí právě odtamtud. Letos byl tento vliv ale menší. Největší změna však nastala u hnojiv. Kvalitní hnojiva za přijatelné ceny se z jednoho dne na druhý stala nedostupnými. I tato situace se však postupně stabilizovala.“
Co se týče budoucnosti podniku, je Florian Reitzle opatrný: „Možná se v budoucnu politicky ani nebudou chtít podporovat podniky naší velikosti a EU nás přinutí pracovat v jednotkách o velikosti 1 000 hektarů. My jsme ale otevřeni všem možnostem. Pokud jde o růst, v naší současné struktuře se už těžko můžeme výrazně rozšiřovat.
Máme však vysoký podíl vlastních ploch a vlastního kapitálu. Obojí musíme zachovat. Totéž platí pro výnosy. Rozhodně chceme zůstat inovativní, ale nehodláme se nechat strhnout každým trendem. Klíčovým faktorem zůstává politika. Rádi bychom pracovali bez dotací a podpory v rámci GAP (Společné zemědělské politiky EU), ale nemůžeme. Naší největší výzvou pro rok 2025 bude zvládnout jednoduše o 1 000 hektarů více,“ uzavírá Reitzle.