Kdy kukuřice potřebuje živiny?
První díl série „Pevné a tekuté hnojivo“ se zabývá otázkou, jak nejlépe dodat kukuřici živiny, aby byly zajištěny výnosy.
Při pěstování kukuřice bývalo ve většině Evropy standardem tradiční podkořenové hnojení. Avšak vzhledem k novým klimatickým výzvám je už několik let nutné strategii hnojení stále měnit. Je důležité, aby porost lépe zakořenil a živiny se mu dodaly dříve. Kompenzují se tím povětrnostní podmínky a pozitivně se ovlivní růst porostu: vždy s cílem zachovat přibližně stejnou úroveň výnosů.
Požadavky kukuřice na živiny se v různých vývojových fázích značně liší. Zároveň se mění i parametry dostupnosti a vstřebávání živin. Příjem dusíku a fosforu je nejzásadnější v rané vývojové fázi, při přechodu od zrnové ke kořenové výživě. V tomto období je potřeba dusíku a fosforu u kukuřice v poměru k vytvářené sušině nejvyšší a zároveň má kukuřice nejnižší schopnost vstřebávání.Po juvenilním období se potřeba dusíku a fosforu neustále zvyšuje až do fáze květu. V této fázi je zásoba podkořenových hnojiv již plně vyvinuta a půda se stále více prohřívá, což znamená, že se průběžně zvyšuje také mineralizace a doplňování živin z půdy nebo z organických hnojiv. V některých regionech se proto kejda aplikuje do porostu právě v době vyběhnutí do květu, aby se v této fázi zajistilo zásobování živinami – s největšími absolutními denními dávkami živin.
Trend aplikace startovacích živin
S cílem čelit hlavnímu problému, kterým je nedostatečná dostupnost živin po zasetí, a efektivněji využít toto období se v současné době v Evropě prosazuje trend koncentrované aplikace startovacích živin. Ta závisí na typu půdy a celkové zásobě v půdě, jakož i na konkrétní klimatické poloze. V případě časného setí a poměrně nízkých teplot má aplikace startovacích živin větší význam než v oblastech, kde se půda díky klimatu rychleji zahřívá nebo kde se setí provádí později. Svou roli hraje také celková zásoba v půdě. Na půdách, které mají vysokou zásobu, například v důsledku dlouholetého používání organických hnojiv, hraje aplikace startovacích hnojiv spíše podřadnou roli. Na špatně zásobených půdách je smysluplné využívat cílenou aplikaci živin a aplikaci živin do blízkosti zrna, aby byly rostliny optimálně zásobeny co nejdříve. Startovací živina se může aplikovat ve formě granulí nebo tekutého hnojiva, které se umístí do výsevní brázdy v bezprostřední blízkosti osiva. Tím je zajištěno účinné využití živin, protože již první kořeny mohou koncentrované hnojivo absorbovat. Kapalné hnojivo je poměrně levné a dostupné ve velkých množstvích. Na suchých půdách má tu výhodu, že je koncentrované a rostlinám dostupné, což znamená, že živiny jsou využívány efektivněji. Při kontaktním hnojení přímo na zrno stačí i malé množství kapalného hnojiva k tomu, aby rostliny dostaly ideální zásobu startovacích živin.
Velkou výhodou pevných hnojiv je, že je lze míchat v široké škále variant a složení. Svou roli hraje také logistika a dostupnost na trhu. Každý, kdo umí zacházet s osivy, obvykle zvládne i pevná hnojiva. Z tohoto důvodu je obecně snazší manipulovat se startovacími hnojivy ve formě mikrogranulí, která jsou v současné době na mnoha trzích široce dostupná. U žádného z obou typů startovacích živin (pevných a tekutých) není cílem aplikovat velké množství živin. Cílem je koncentrovat malá množství živin v blízkosti primárního a sekundárního kořenového systému, aby byly rostlinám k dispozici pro vývoj mladých rostlin. Pro hlavní zásobování rostlin živinami je stále nejdůležitější podkořenové a organické hnojení nebo vstřebávání živin z půdy.
V příštím čísle časopisu terraHORSCH se budeme podrobněji věnovat technickým aspektům aplikace pevných a kapalných hnojiv se stroji Maestro.