Zaměření na výrobu - Mezi komunikací, flexibilitou a rozvojem zaměstnanců

Na lince B v závodě Schwandorf se stroje HORSCH vyrábějí od základního rámu až po hotový stroj. Důraz se však klade nejen na technologii, ale především na jednotlivé zaměstnance. Sebastian Koch vysvětluje, proč je to tak důležité.

Linka B vyrábí stroje s většími pracovními záběry, mimo jiné stroje HORSCH Maestro, Sprinter, Avatar a Serto. „Pracuje u nás celkem 54 lidí ve dvou směnách. Pracujeme v režimu pásové výroby. To znamená, že stroj vyrábíme od začátku až po výstupní kontrolu,“ vysvětluje Sebastian Koch, který je za tuto linku zodpovědný. On sám se v roce 2001 začal ve společnosti HORSCH učit výrobním mechanikem. Mezitím prošel mnoha odděleními ve firmě, průběžně se vzdělával a složil mistrovskou zkoušku. Po vybudování závodu zvaného Waldfabrik v roce 2018 přešel na úsek předmontáže a nyní zde zodpovídá za linku B.

V suchém období je pro dosažení přijatelného vzejití rostlin na poli nejdůležitějším mechanismem kapilární funkce. Zatímco při deštích přichází voda potřebná pro klíčení shora a zrna mohou klíčit i při mělkém výsevu, u suché půdy a/nebo při nedostatku srážek po výsevu musí voda na klíčení přicházet z okolní půdy, popř. z podloží. Olejnatá, tučná semena v porovnání se škrobovými semeny vyžadují kvůli hydrofobii větší množství vody. Pokud semena nemají dostatečné spojení s okolní půdou nebo pokud je kapilární efekt narušen, např. zpracováním půdy pod výsevním horizontem, ke klíčení nedojde. Ale nejen to. Během suchých období se pomocí kapilárních sil dostávají zpět do kořenového prostoru také mobilní živiny, jako jsou vápník, dusičnany, sírany, bór atd. Pokud je tento transport narušen zhutněním nebo podložím, stagnuje nejen transport vody, ale i živin. Dobrá struktura půdy proto zajišťuje nejen dobré prokořenění, ale také chrání plodiny před hladem a žízní v období sucha. Zejména žížaly vytváří svými velkými vertikálními chodbičkami skutečné drenážní systémy; potravu totiž přednostně nachází na povrchu půdy a vtahují ji do hlouběji položených chodbiček. Jakmile přijdou očekávané srážky, musíte za všech okolností zajistit, aby cenná voda zůstala na polích. Eroze a podmáčení budou nižší při dobrém pokrytí půdy/mulčování. Důležitou roli při zadržování vody hraje také dobrá infiltrační schopnost. Ta je stabilní v nedotčených půdách bez narušených a zhutněných zón a rozvíjí se v hlubších vrstvách tím lépe, čím déle se s půdou nehýbalo a čím déle se mohla z velké části přirozeně vyvíjet díky živým strukturám (prokořenění) a biologické aktivitě.

Úloha zpracování půdy

V určitých situacích je zpracování půdy nezbytné pro udržení přijatelně vysokých výnosů. Například pokud po sklizni zůstalo na poli mnoho vyjetých stop nebo při problémech se špatně rozloženou slámou/organickým materiálem a následně špatným uložením osiva a vyšším výskytem patogenů.Omezené zpracování půdy také zvyšuje tlak ze strany myší a slimáků. Čím mírnější je klima a čím méně srážek v zimě spadne, tím explozivnější může být rozmnožování, a tím i škody. V boji proti tomu máme na výběr mezi zpracováním půdy a chemickými prostředky. Stejné rozhodnutí je třeba učinit, když je třeba zlikvidovat plevele/trávy, které je obtížné nebo nemožné regulovat. Zvyšující se rezistence a snižující se množství účinných látek tento problém ještě zhoršují. Písečné půdy, které mají tendenci k utužování, je třeba rovněž nakypřit. Přirozené kypření pomocí kořenů plodin a meziplodin obvykle není dostatečné vzhledem k nižšímu výnosovému potenciálu těchto lokalit. Úkolem meziplodin při omezeném zpracování půdy (ve všech lokalitách) je zpravidla stabilizovat půdu v období mezi plodinami. Pokud jsou časové a prostorové mezery bez vegetace příliš velké, klesá výnos následující plodiny. Ale i dobré meziplodiny mohou vést ke snížení výnosu následující plodiny. V oblastech s nízkým množstvím zimních srážek a častým suchem na začátku léta ubírá přezimující meziplodina příliš mnoho vody. Zde je třeba pečlivě sledovat potřebu vody u meziplodiny. Stejný problém nastává, pokud se půda před výsevem plodiny hlouběji zpracuje, například při opatřeních na regeneraci půdy. Pokud se však obděláváním například naruší ornice, je to pozitivní, protože rostliny mají poté přístup k většímu využitelnému objemu půdy. Hloubku zpracování půdy přitom určuje hloubka zhutněné vrstvy.

Dalším cílem zpracování je promíchat organický materiál v půdě tak, aby se podpořil mikrobakteriální rozklad. Hloubka zpracování přitom závisí na aktivitě půdy. Půda propustná pro vzduch dokáže přeměnit i slámu vmíchanou do hlubších vrstev, zatímco těžké, jílovité půdy slámu nebo organický materiál spíše konzervují, než přeměňují, a to kvůli redukčním podmínkám panujícím v této hloubce (chybí kyslík). Pro rovnoměrnou mikrobiální přeměnu se doporučuje hloubka zapravení 2 cm na tunu slámy a hektar. Na těžkých půdách a v kontinentálním klimatu lze však doporučit i poněkud mělčí zpracování. Obecně platí, že čím rovnoměrnější je zapravení, tím rovnoměrnější je tok živin. Při plánování zpracování půdy bychom si však měli také uvědomit, jak bylo uvedeno výše, že každý zásah do půdy nás stojí vodu. Při hlubokém zpracování půdy a velmi slabém utužení bez mulčování to může být až 40 l/m². Kritické jsou také rozrušující vrstvy vzniklé nesprávným zpracováním půdy. Například při hloubce orby 30 cm se potenciál využití vody rychle sníží z 180 mm/m² na 40 mm/m² skutečné zásoby vody. Běžné plodiny s hlubokým kořeněním v hloubce 1,5 až 2 m – za předpokladu, že to půdní typ umožňuje – pak již nemohou svými kořeny plně využít skutečně využitelnou část. Kromě toho zpracování půdy narušuje kapilární efekt, který je v období sucha zásadní. Je tedy třeba se zaměřit na optimální uložení při setí a opětovné utužení při zpracování. Propojení s půdními kapilárami se dosáhne pomocí jemně rozdrolené půdy v seťovém lůžki, nastavením tlaku uzavíracích koleček na secím stroji a/nebo pěchem po setí.

Časově posunuté metody jsou vhodné, pokud je vyžadována variabilita. V tomto případě jsou základní zpracování půdy a vytvoření zásoby hnojiv časově odděleny od setby. K setí se pak často používají klasické secí stroje s jen minimálními zásahy do půdy. Na problematických stanovištích s psárkou lze tlak snížit dodatečným mělkým zpracováním. Toto časové oddělení má také tu výhodu, že se půda může během delší doby mezi zpracováním a setím sesednout, resp. přirozeně utužit a kapilarita se vytvoří i při pozdním setí v suchých podmínkách. Nástroje namontované na secím stroji vepředu by však poté měly být vedeny maximálně do hloubky výsevu.

Botky podle metody setí

Který nástroj je optimální pro různé podmínky a lokality?
Obecně platí, že kompaktní, utužená půda klade vyšší nároky na secí techniku. Lehké tvary botek skvěle fungují za rotačními branami, nemají ale hmotnost potřebnou pro bezorebné obdělávání. Těžká secí tělesa, obvykle s větší roztečí řádků a možností vyvíjet velký tlak na botku po jednotlivých sekcích, umísťují semena do stejné hloubky setí i za měnících se podmínek. Botky nejlépe fungují s malým množstvím na krátko nařezaného organického materiálu. Kameny jsou odsouvány stranou a kapilárního propojení je dosaženo i v těžkých půdách. Diskové botky se lépe přizpůsobují nerovnému terénu, spolehlivě prořezávají velká množství organické hmoty a méně přesouvají zeminu; nevýhodné jsou v případě výskytu kamenů a také za nepříznivých podmínek, kdy bez předřazených čisticích hvězdic někdy zápasí s ucpáváním.

Vzhledem k tomu, že diskové botky v extrémně suchých podmínkách na těžkých půdách a při hlubokém uložení osiva kvůli nedostatku jemné zeminy dokáží uzavřít výsevní brázdu pouze při správném nastavení stroje, je i v klasických bezorebných oblastech stále oblíbenější předseťový přejezd s velmi mělkým zpracováním půdy. Zde často stačí jeden rychlý přejezd s nožovým válcem nebo na velmi mělce nastavenými talířovým podmítačem; u nenarušeného strniště se tak dosáhne vysoušecího komínového efektu, pole se mírně urovná a nakonec na něm zůstane dostatek jemné zeminy k uzavření výsevní brázdy.